Pro tyto pouštní matky a otce nebyla modlitba chápána jako transakce, která nějak potěší Boha (chápání modlitby jako řešení problémů, které se objevilo mnohem později), ale jako proměna vědomí toho, kdo se modlí. Modlitba byla probuzením vnitřního dialogu, který se z Boží strany nikdy nezastavil. Proto mohl apoštol Pavel tak často mluvit o tom, že se modlí „stále“ (1 Sol 5,17)
