Existuje nějaký vzorec chování, něco nevyřešeného, něco, co se natolik vymklo kontrole, něco natolik destruktivního, že si řekneme: „Musím s tím jít do samoty.“ Vždycky se nám to podaří. Mysleli jsme si, že se nám to daří poměrně dobře skrývat. Mysleli jsme si, že to zvládneme nebo alespoň udržíme jeho destruktivní povahu v poměrně velkém soukromí, ale teď je to tady – všem na očích – a ničí to naše pokusy dosáhnout něčeho dobrého.
