Jak vyjádřil G. K. Chesterton, naším náboženstvím není církev, ke které patříme, ale vesmír, ve kterém žijeme. [2] Jakmile poznáme, že celý fyzický svět kolem nás, celé stvoření, je jak úkrytem, tak místem zjevení Boha, stává se tento svět domovem, bezpečným, okouzlujícím, nabízejícím milost každému, kdo se dívá hluboko. Takové hluboké a klidné vidění nazývám „kontemplací“.
