František měl jedinečnou celistvost. Byl zároveň velmi tradiční a zcela nový ve způsobech svatosti a je stále takovým stojícím paradoxem. Stál bosý na zemi, a přesto se dotýkal nebes. Byl zakotven v Církvi, a přesto instinktivně směřoval ke kosmu. Žil šťastně uvnitř viditelného, a přesto trpěl i se radoval z toho, co ostatní považovali za neviditelné. Znovu a znovu byl zcela doma ve dvou světech zároveň, a tak z nich vytvořil jeden svět.
