Neobhajuji nějaký laciný univerzalismus. Nechceme se stát lidmi, kteří tváří v tvář utrpení a nespravedlnosti bezelstně říkají „všechno tak má být“. Doufám, že mě neslyšíte, že to říkám. Mohlo by to znít, že si protiřečím, a naše vypočítavé mozky si možná říkají: „Ale no tak. Tak jednoduché to přece být nemůže.“ Myslím, že právě proto nás ďábelská, svůdná mysl neustále mate a chytá nás do pasti výletů hlavou, místo abychom se odevzdali nahému teď, které vždy obývá Bůh. To je místo, kde se vždy odehrává vtělení a kde je Bůh tajemně přítomen v každém okamžiku, dokonale skrytý a zároveň dokonale zjevený.
