Pavlova proměňující vize – Neděle, 13. září 2026
Otec Richard Rohr zdůrazňuje, jak učení apoštola Pavla vychází z jeho zkušenosti s Kristem, který v něm žije – a to ve vší skutečnosti!
Bůh zjevil Pavlovi Syna
Ve svém listě Galatským Pavel popisuje své setkání se vzkříšeným Kristem na cestě do Damašku. Píše velmi výmluvnou větu: „Bůh mi zjevil svého Syna“ (Galatským 1,16). Taková míra vnitřní důvěry, sebereflexe a sebevědomí byla v době, která byla spíše extrovertní a doslovná, zcela neobvyklá. Podle mého názoru právě proto prvních patnáct set let křesťanství Pavlovi nepřikládalo velký význam. S výjimkou vzácného Augustina a mnoha katolických mystiků a poustevníků bylo zapotřebí až rozšíření gramotnosti a dostupnosti psaného slova v šestnáctém století, aby se věřící posunuli směrem k více vnitřnímu křesťanství, a to jak v dobrém, tak ve zlém.
Kristus je přítomen i v nás
Všimněte si Pavlova hlavního kritéria pro autentickou víru: „Zkoušejte sami sebe, zda jste ve víře. Zkoušejte sami sebe. Uznáváte, že Ježíš Kristus je skutečně ve vás? Pokud ne, neprošli jste zkouškou“ (2. Korinťanům 13,5). Je to tak jednoduché, až je to děsivé! Pavlův radikální inkarnacionismus – Kristus je přítomen v nás i ve vesmíru – stanovuje přísný standard. Věděl, že Krista je třeba nejprve uznat uvnitř, než ho lze rozpoznat navenek.
Bůh se musí zjevit ve vás, než se vám může plně zjevit.
Je důležité si uvědomit, že Pavel je stejný jako my v tom, že nikdy nepoznal Ježíše v těle. Stejně jako on poznáváme Krista pouze tím, že pozorujeme a ctíme hloubku naší lidské zkušenosti a získáváme nový pohled. Když dokážeme ctít a přijmout vlastní okamžik smutku či plnosti jako milostivou účast na věčném smutku či plnosti Boha, uznáváme sami sebe za členy jediného univerzálního těla Kristova.
Boží zákon v srci lidí
Pavel tak ukazuje, že i my můžeme poznat Kristovu nekonečně dostupnou přítomnost skrze náš vlastní vnitřní dialog, či přirozený zákon, který je „vryt do našich srdcí“. Velmi odvážně prohlašuje, že i takzvaní pohané, „kteří nemají zákon …, lze říci, že jsou zákonem“ (viz Římanům 2,14–15). To je jistě důvod, proč promlouval k vzdělaným Athéňanům o „neznámém Bohu …, kterého již uctíváte, aniž byste to věděli“ (Skutky 17,23). Pavel tuto myšlenku pravděpodobně převzal z „nové smlouvy“ s Božím lidem: „Vložím svůj zákon do jejich nitra a vtisknu jej do jejich srdcí“ (viz Jeremjáš 31,31–33).
Kristus je všechno ve všem
Pavel pouze dovedl inkarnacionismus – božské v hmotné podobě – k jeho univerzálním a logickým závěrům. Vidíme to v jeho odvážném zvolání: „Je jen Kristus. On je všechno a je ve všem“ (Kolosanům 3,11). Kdybych to napsal dnes, lidé by mě nazvali panteistou (vesmír je Bůh), zatímco ve skutečnosti jsem panenteista (Bůh je ve všech věcech, ale také je přesahuje), stejně jako byli Ježíš i Pavel.
Prameny:
Adapted from Richard Rohr, The Universal Christ: How a Forgotten Reality Can Change Everything We See, Hope for, and Believe (Convergent Books, 2021), 40–41, 42, 43.
Image credit and inspiration: Chris Chow, untitled (detail), 2020, photo, Roscoe Village, Coshocton, OH. Click here to enlarge image . Like threads pulled taut on a loom, we weave a bigger story only when we’re willing to let go of the pattern we thought we knew.