Třicátý pátý týden: Ježíšova podobenství
V tomto kázání z roku 1951 se teolog a mystik Howard Thurman (1900-1981) zamýšlí nad Ježíšovým podobenstvím o ztracené ovci, přičemž začíná pohledem ovce. Click here to read the Gospel passage (v češtině zde: Lk 15,4-7).
Jak se ovce ztratila
Ovce si pochutnávala na trávě… a pak, když jí začalo být chladno, si nevzpomněla, ale jediné, co si pamatuje, je, že si najednou uvědomila, že je jí zima, a v mysli se jí objevil zpětný chod a uvědomila si, že jí už nějakou dobu byla zima. Ale tráva byla dobrá. Pak se rozhlédla a zjistila, že je sama. Že všichni odešli. Tedy že všechny ovce odešly. A ona začala hlasitě plakat.
A jak ji milující pastýř postrádal
A pak ho pastýř, který měl mnoho ovcí, postrádal, když se vrátil do ovčince, a nechal svých devadesát devět… aby se pokusil najít tuto ztracenou ovci. A Ježíš říká: „Bůh je takový.“ Na tom není nic těžkého a teologického. Velmi málo toho, co je na tom dogmatické, technicky vzato. Jen to, že je tu pastýř, který miluje své ovce, a jedna z ovcí při tom, že dělá tu nejpřirozenější věc na světě – a to je jíst trávu -, to dělala s takovým nadšením a v takovém časovém intervalu, že nevěděla, kdy ji pastýř zavolal, a ztratila se.
Hledal ovci, která ztratila kontakt s ostatními ovcemi
A proč se ztratila? Ztratila se, protože ztratila kontakt… se skupinou, která jí živila, která jí podporovala, která jí dávala pocit, že se s ní počítá. To je vše. A jakmile byla venku sama, řekla si: „Jsem tu sama. Nikdo než já v tom všem kolem? Ale já chci mít pocit, že patřím k ostatním.“ A tak to bylo. Je v tom vřelost. V pocitu společenství, ve společenství je něco tvůrčího a spásného.
Thurman mluví o bolesti z odloučení od našich společenství:
Navázat vztahy bývá pro někoho obtížné
Izolace je duchovní;… je ve mně uvnitř něco, co zvedá… padací most. . . Někdy to dělám proto, že se bojím; někdy to dělám proto, že jsem nemotorný a nešikovný a nevím, jak navázat vztah nebo vztahy se svými bližními, které by vznášely mého duch k nim a přiváděly jejich ducha ke mně. . . .
A proto Bůh pro nás hledá společenství
Ježíš říká, že Bůh je jako pastýř, který se vždy snaží najít ty, kdo jsou mimo společenství se svými bližními, a když to najdou, když najdou své společenství se svými bližními, pak se zdá, že celý svět zapadá zpět na své místo a život dostává nový smysl. . . .
Bůh je hledající pastýř pro každého z nás
Ztracené ovce. Hledající pastýř. A hlasem identifikace, který pastýř zaslechl, byl úzkostný křik ovcí. Takový je Bůh, pokud mu to dovolíme.
Translated with www.DeepL.com/Translator (free version), mezinadpisy vložil překladatel
Prameny:
Howard Thurman, Sermons on the Parables, ed. David B. Gowler and Kipton E. Jensen (Maryknoll, NY: Orbis Books, 2018), 22–24, 25.
Image credit: Carrie Grace Littauer, Untitled 12 (detail), 2022, photograph, Colorado, used with permission. Claudia Retter, Bexley Park (detail), used with permission. Claudia Retter, Oak and Moss (detail), photograph, used with permission. Jenna Keiper & Leslye Colvin, 2022, triptych art, United States. Click here to enlarge image.
This week’s images by Carrie Grace Littauer and Claudia Retter appear in a form inspired by early Christian/Catholic triptych art: a threefold form that tells a unified story.
Image inspiration: Parables require us to take a second look. These images make us pause and wonder, “what is that, really?” Perhaps it’s my own shadow, responding from the subconscious with knee-jerk reactions and judgments.