Třicátý pátý týden: Ježíšova podobenství
V této homilii se otec Richard zamýšlí nad podobenstvím o svatební hostině a poukazuje na to, jak málo z nás zřejmě touží po účasti na Boží hostině. Click here to read the Gospel passage česky: (Mt 22,1-10).
Náboženství má být jako svatební hostina
Bůh měl vždycky velký problém rozdávat Sebe: Zdá se, že o tento dar nikdo nestojí. Raději bychom měli náboženství, zákony, přikázání, závazky a povinnosti. Mnozí z nás jistě chodí do kostela z povinnosti, ale shromáždění s Kristovým tělem má být svatební hostinou. Víte, kolikrát je ve čtyřech evangeliích věčný život popsán jako hostina, hostina, večírek, svatba, Beránkova svatební hostina? Je tam patnáct různých přímých narážek na to, že věčný život je velká, velká oslava.
Není to soudní síň
Víte, kolik je podobenství o tom, že věčný život je soudní síní nebo soudní scénou? Jedno. Matouš 25. A to je dobře. Matouše 25 potřebujeme, protože nám jasně ukazuje, že v konečném důsledku jde o to, jak se staráme o chudé a odstrčené. Ale zapomínáme na tuto dobrou zprávu o Ježíši, který posílá poselství na silnice a vedlejší cesty a zve všechny, kdo jsou ochotni přijít na hostinu. Je to tak jednoduché!
Je to radostná hostina pro všechny
Ježíš vychází z cesty a zmiňuje se jak o dobrých, tak o špatných. To se nám také nelíbí. Chceme, aby na hostině byli jen dobří lidé, samozřejmě za předpokladu, že my jsme ti dobří. Viděli jste někdy tu ironii? Copak si neuvědomujete, že každé náboženství si myslí, že právě je má Bůh rád? A my se nakonec s touto samolibou jistotou na tom večírku sejdeme; ale když se sejdeme, připomíná to něco, co se velmi často večírku moc nepodobá. Nechci se nikoho dotknout, ale někdy jen polovina z nás zpívá, když jsme v kostele; polovina z nás ani nevezme do ruky zpěvník. Nechci být krutý, ale buďme upřímní a přiznejme si, že mnozí z nás se do kostela netěší. Pro mnohé z nás není Tělo Kristovo večírkem.
Opravdu pro všechny bez odsuzování
Místo toho se často domníváme, že nebe je obrovská scéna v soudní síni. Dobří lidé vyhrávají, špatní lidé prohrávají a téměř všichni jsou špatní, kromě naší skupiny. To ale nefunguje! Nedává to světu žádnou radost ani naději. Říká to lidem, že jsou na správné straně, i když jsou to někdy velmi nelaskaví lidé, kteří se vůbec nestarají o chudé nebo lidi na okraji společnosti. A statistiky dokazují, že křesťané nejsou o nic lepší než kdokoli jiný, ve skutečnosti jsme velmi často – nerad to říkám – horší.
Chceme tam opravdu přijít?
Chceme být součástí svatební hostiny, na kterou jsou pozváni všichni? Jediní lidé, kteří se na tuto oslavu nedostanou, jsou ti, kteří nechtějí přijít – takže se asi musíme sami sebe zeptat: „Chceme přijít?“.
Translated with www.DeepL.com/Translator (free version), mezinadpisy překladatel
Prameny:
Adapted from Richard Rohr, “In the End, a Banquet,” homily, October 14, 2017.
Image credit: Carrie Grace Littauer, Untitled 12 (detail), 2022, photograph, Colorado, used with permission. Claudia Retter, Bexley Park (detail), used with permission. Claudia Retter, Oak and Moss (detail), photograph, used with permission. Jenna Keiper & Leslye Colvin, 2022, triptych art, United States. Click here to enlarge image.
This week’s images by Carrie Grace Littauer and Claudia Retter appear in a form inspired by early Christian/Catholic triptych art: a threefold form that tells a unified story.
Image inspiration: Parables require us to take a second look. These images make us pause and wonder, “what is that, really?” Perhaps it’s my own shadow, responding from the subconscious with knee-jerk reactions and judgments.