Pouť ke hrobu Dr. Františka Noska

aktuální pozvánka na www. sfr.cz ZDE

Dále jsou modlitby pro ty co se poutě nemohou účastnit a pomodlí se doma:

Modlitby s politikem, který nelhal u příležitosti obvyklé pouti v dubnu

(24.4. 2021 v 15,00 – mši celebruje místní farář)

„Ať se konají prosby, modlitby, přímluvy, díkůvzdání za všechny lidi, za vládce a za všechny, kteří mají v rukou moc, abychom mohli žít tichým a klidným životem“ (srov. 1 Tim 2,1–2).

Z některých ročníků každoroční pouti do Poříčí nad Sázavou k hrobu Dr. Františka Noska

Pouť po internetu v roce 2021 V roce 2020 se konala jen v pěti lidech v rouškách, letosse koná jen po internetu. V minulých letec bylo sto i více účastníků. Vzpomínky na předešlé poutě. V odkazech najdeš foto z poutí.

Vybráno z webu www.sfr.cz

Neobvyklá pouť do Poříčí 2020

byla plánována na sobotu 25.dubna 2020. Pouť – tak, jak ji známe – se nemohla uskutečnit vzhledem k tomu, že stále trval nouzový stav. Do Poříčí přesto zajeli čtyři bratři z MBS u kostela Sv. Anežky v Praze na Spořilově. Byli to národní ministr František Reichel a bratři Jiří Zajíc, Lubomír Mlčoch a Miloslav Müller. S nimi přijel též pan Stanislav Houška z Jílového u Prahy, který do Poříčí putoval  i v předchozích létech. Poutníci se pomodlili u Noskova hrobu. Mše svatá za bratra Noska byla sloužena již 18.dubna v Nasavrkách u Chrudimi otcem Pavlem Čtvrtečkou, který jezdí každým rokem na poříčskou pouť.

Za zmínku stojí, že i prvé pouti do Poříčí v roce 1936, tj. rok po Noskově smrti, se účastnili čtyři poutníci. Byli to funkcionáři katolických družstev  a přijeli jako delegace družstev, která br.Nosek zakládal. Pouti se pak konaly každým rokem, i v těžkých dobách, jako byla válka nebo 50.léta, kdy byl nejméně jeden z prvních čtyř poutníků ve vězení.

(Zprávu podává Miloslav Müller)

2016 – Ohlédnutí za poutí do Poříčí

Za poutí do Poříčí 2016 Čas plyne a přesto se stále konají pouti do Poříčí, kde je slavena mše svatá kolem výročí smrti dr. Františka Noska (1886-1935), terciáře sv. Františka. Snad se tyto pouti líbí Pánu Bohu; letošní pouť byla již 81. Konala se v sobotu 16. dubna 2016. Hlavním celebrantem byl letos litoměřický biskup Jan Baxant, který rád přijal pozvání od Národní rady Sekulárního františkánského řádu a od poříčské farnosti. Otec biskup Baxant hovořil ve své promluvě při mši svaté m.j. o františkánské spiritualitě, která je prostá, střízlivá. Proto je krásná. Františkánské světici sv. Anežce České je zasvěcen kostel v Praze-Spořilově, kde působí bratři františkáni. O jeho postavení se velmi zasloužil F. Nosek. O Noskovi řekl, že nebyl tichošlápkem. Měl lidskou důstojnost, kterou dostal od Boha. Svoji politickou funkci prožíval jako službu. Při mši sv. koncelebrovali 3 kněží. Jedním z nich byl místní farář Otec Martin Janata. Ten srdečně přivítal biskupa Baxanta, který byl rektorem Arcibiskupského semináře v Praze v době, kdy tam o. Martin studoval. Další 2 kněží přijeli z východních Čech, z Chrudimska. Byl to o. Josef Smola, který byl dříve arciděkanem ve městě Chrudimi, Noskově rodišti. Nyní působí v Heřmanově Městci. Druhý z obou kněží je o. Pavel Čtvrtečka, duchovní správce v Nasavrkách. Mše svaté se účastnili i dva jáhnové, br. Jan Pečený OFS a Jaroslav Sosnovec. Byl přítomen sekretář Národní rady SFŘ, br. Luboš Kolafa. Z dalších terciářů jmenujme alespoň bratry Františka Reichela, Jiřího Zajíce a Františka Tichého. Z oblasti politiky rádi zmiňujeme Pavla Svobodu, poslance Evropského parlamentu. Byla přítomna i pravnučka dr.F.Noska s rodinou. Zajímá se o osobu F. Noska. Po mši sv. a po modlitbě u Noskova hrobu jsme se sešli v sále fary, vedle kostela. Biskup Baxant s námi zůstal ještě více než hodinu. Br. J. Zajíc konferoval besedu s ním. Otec biskup řekl m.j., o co se nejvíc snaží ve své diecézi: aby kněží dobře a rádi spolupracovali. Tím spíš, že jich je nedostatek. A nejen jich, ale také řeholníků a řeholnic. Zato má radost z toho, že se v litoměřické diecézi obnovují mnohé kapličky a sochy. Tyto věci obnovují i lidé, kteří třeba nejsou křesťany. Tím umožňují, aby se před těmito památkami jiní modlili. Řeč přišla i na mariánské poutní místo Hejnice na Frýdlantsku, pod severními svahy Jizerských hor. V minulosti tam byl významný františkánský klášter. V budově kláštera je nyní Mezinárodní centrum duchovní obnovy. M.Müller OFS

2014- Zpráva z pouti do Poříčí nad Sázavou

Zvláštní politik

            Ve vrcholných funkcích ve státě nebývá mnoho politiků, kteří by se snažili vykonávat svoji činnost nejen ve prospěch své strany (nebo dokonce jen své osoby), ale kteří sledují veřejný zájem, potřeby celé země. Vyskytnou-li se přece, lidé na ně dlouho vzpomínají, někdy i po staletí – viz třeba náš Karel IV. Nebo před necelým stoletím první československý prezident T.G.Masaryk. Do této skupiny patří i vynikající předválečný katolický politik, terciář JUDr. František Nosek (1886-1935). K jeho hrobu do Poříčí nad Sázavou putují lidé od jeho smrti už po 79 let a v kostele sv. Havla se tam účastní mše sv., která je za něj obětována.

            Letošní pouť se konala v sobotu 26. dubna 2014. Hlavním celebrantem byl P.Bogdan Sikora OFMConv., provinciál řádu minoritů. Otec Sikora ve své promluvě upozornil, že Nosek vstoupil do politiky v r. 1920 proto, aby do základů nového státu – Československa – byly vloženy křesťanské prvky. Nosek se nestyděl za evangelium, což se možná někdy stává nám.

            Celebrovali též kapucín Augustin Šváček OFMCap. a diecézní kněz Josef Smola, který léta působil ve městě Chrudimi, Noskově rodišti. Ten se pak po mši sv., ve farním sále, s námi podělil o zajímavé detaily o pobytu Noskových rodičů v Chrudimi a o jeho matce, která též pocházela z východních Čech.

            Poříčskou pouť spolupořádají Sekulární františkánský řád a farnost v Poříčí n. S. Sluší se ocenit dobrou spolupráci obou pořadatelů. Byli přítomni národní ministr SFŘ br. Jiří Šenkýř a zástupce národního ministra br. František Reichel. Pouti se však obvykle účastní i členové hnutí Křesťan a práce; letos připutovalo celé jejich předsednictvo. Je jim blízké sociální učení církve, o kterém často hovořil i Nosek, např. na setkáních Sdružení katolické mládeže (SKM). Nosek je blízký i pro Hnutí fokoláre a to svou snahou o praktické uplatnění křesťanství nejen v soukromém, ale i ve veřejném životě. Kéž dá Bůh, abychom se snažili žít svou vírou: nejen v soukromí, ale i ve vztahu k blízkým lidem, i v zaměstnání a případně i ve veřejné funkci.

Miloslav Müller OFS

2004 -Mše svatá za Dr. Františka Noska – Poříčí nad Sázavou – 17.4.

Promluva o. biskupa Josefa Kajneka

Zakázat někomu mluvit, to je ten nejmírnější prostředek proti hlásání evangelia. Záhy apoštolové poznali věznění, mučení a smrt pro Krista. A to je zkušenost církve celých dvaceti křesťanských staletí. Boží autorita má prvenství před každou jinou. Tím se církev v každé době dostává do konfliktu s tímto světem. A to je dobrá známka její autenticity, protože ona není z tohoto světa. A přesto její zakladatel, Zmrtvýchvstalý Pán, dává výslovný příkaz apoštolům: „Jděte do celého světa a hlásejte evangelium všemu tvorstvu!“ Tento Ježíšův příkaz byl, podle chápání církve po celá staletí, určen misionářům a snad také všeobecně kněžím a řeholníkům. Od 2. vatikánského koncilu (především dík jeho konstitucím Gaudium et Spes a Lumen Gentium a dokumentům následujícím Cristifideles laici a také těm nejnovějším Nuovo milenio ineunte a Ecclesia in Europa) jsou všichni laici, nekněží, povoláni k apoštolskému poslání.

Osobnost Dr. Františka Noska září v dějinách minulého století našeho národa jako světlo k tomuto tématu. Doba, pro katolickou církev velmi náročná: Její postavení v nové republice vyjádřil president slovy „katolíci budou mít tolik práv, kolik si jich vybojují“. Tento Boží muž vstupuje do světa vědy, politiky, ekonomie ne jako militantní katolík, ale jako služebník svým bližním, věcem veřejným s pevnými zásadami evangelia. Muž, který byl nesmírně zaměstnán a vytížen službou veřejnosti a přitom ponořen do Boží přítomnosti, také jako františkánský terciář. Ačkoli žil v době před 2. vat. koncilem, předcházel v tomto směru jeho učení, právě tak jako zakladatelé Evropské Unie Schuman a de Gasperi, jejichž svatořečení se také připravuje.

Laické povolání znamená dát plně a vědomě svou kapacitu a schopnost pro šíření evangelia skrze svou profesi. Stát se svatými v politice, v rodině, v jakémkoli zaměstnání a stavu. Laici zasvěcují Bohu svět svým důsledným jednáním a tím, že k „chůzi“ používají „dvou nohou“: lásky a odbornosti, tím, že neodkládají své křesťanství když přijdou do práce. Nejde o to svědčit slovem, ale především svým jednáním. Dříve nebo později, jako důsledek autentického svědectví životem, přijde otázka, „proč jednáš takto?“, která dá příležitost k tomu svědčit třeba i slovem.

Hans Urs von Balthasar, švýcarský teologický expert 2. vat. koncilu nazývá laický stav v církvi ve 20. století – „probuzeným spícím obrem“. Tímto termínem chtěl vyjádřit ty skryté rezervy, potenciál, který církev má v laicích.

Jedna charismatická osoba současné doby, také laik, Chiara Lubichová v jedné meditaci na toto téma píše: „Co přitahuje moderní svět? Ponořit se do nejhlubší kontemplace a zůstat v zástupu, člověk vedle člověka. Naší dobu přitahuje, stejně jako ostatní doby, to nejlidštější a to nejbožštější, co si lze představit: Ježíš a Maria: SLOVO BOŽÍ – SYN TESAŘŮV, STOLICE MOUDROSTI – MATKA, ŽENA V DOMÁCNOSTI.

Tuto mši svatou bych chtěl obětovat nejen za Dr. Františka Noska, na něhož zde každoročně vzpomínáte a posilujete se jeho příkladem, ale také jako prosbu, aby v našem národě a v celém evropském kontinentu vyrůstali laici, kteří budou posvěcovat svět.

Dr. Nosek – medailonek na tomto webu od Lubomíra Mlčocha