Soukromý výpisek pro soukromé účely z knihy: Yuval Noah Harari – 21.lekcí pro 21. století (vydalo Leda 2019)
Yuval Noah Harari je izraelský historik, profesor na katedře historie Hebrejské univerzity v Jeruzalémě, který se proslavil mezinárodním bestsellerem o historii lidstva.
Harari se původně specializoval na světové dějiny, středověké dějiny a vojenské dějiny. Jeho současný výzkum se zaměřuje na makro-historické otázky jako: Jaký je vztah mezi historií a biologií? Jaký je zásadní rozdíl mezi Homo sapiens a jinými zvířaty? Existuje v historii spravedlnost? Má historie nějaký směr? Stali se lidé šťastnější, jak se odvíjely dějiny? Jaké etické otázky nastolují věda a technologie v 21. století?
Proč jeho text uvádím na stránkách františkánské rodiny? Zdá se mi že sv. František je dosud velmi populární po celém světě právě proto , že myslel podobně i když před osmi sty lety a v intencích církve 13.století.
Co vlastně znamená sekularismus?
Ateističtí sekularisté nahlížejí na svůj názor pozitivně, chápu jej jako ucelený soubor hodnot, a nikoliv jako pouhý nesouhlas a odpor vůči víře. Mnohé zásady dokonce sdílejí s náboženskou tradicí.
Morálka a moudrost považují za dědice poznání celého lidstva. Není žádným překvapením, že se některé základní hodnoty v průběhu dějin objevily na různých místech a jsou muslimům, křesťanům, hinduistům i ateistům společné.
Náboženství
Představitelé náboženství staví své následovníky před neúprosnou volbu buď a nebo. Buď jsi muslim nebo ne, a když ano, nesmíš uznávat jiné doktríny. nevěřícím smíšení různých zásad nevadí. Nic nenamítají proti modlitbám muslim. ani jejich halál potravinám či jejich každoročním poutím do Mekky, jestliže jako řádní občané dodržují sekulární etiku uznávanou příslušníky miliony církví i ateistů – hodnoty tolerance, pravdy, soucitu, rovnosti, svobody, odvahy a odpovědnosti.
Soubor etických zásad
Žádný soubor etických zásad nemůže být společenskou realitou, jde o ideál k němuž se lidé vztahují. (Středověká Francie se považovala za křesťanské království, a přesto se dopouštěla nekřesťanských praktik. Současná Francie se považuje za laický, sekulární stát, ale navzdory definici svobody si dovoluje porušovat některé svobody. Nechybí jim morální kompas, jen ho není snadné dostát.
Sekulární ideál
Na prvním místě věrnost pravdě. fakta a víru je nutno zásadně rozlišovat. Pevné přesvědčení o nějakém příběhu nám možná prozradí leccos zajímavého o psychologii věřícího člověka, ale v žádném případě není důkazem pravdy.
Pro sekularisty nemůže být žádná skupina, osoba ani kniha jediným zřídlem pravdy. Za poznáním musíme vytrvale jít…Bez takovéto věrnosti pravdě bychom toho mnoho neobjevili…
Druhým základním principem je soucit. Hluboký smysl pro lidské utrpení. Vraždu nelze odsoudit jen proto, že jí Bůh zakázal. takový člověk se řídí poslušností, nikoliv soucitem. Co udělá až mu Bůh přikáže zabíjet kacíře? Je pochopitelné, že bez jednoznačných božských zákazů má někdy sekularismus dilema. není snadné pomáhat, když se tím zároveň jinému ubližuje. velké kontrecerze vznikají například v oblasti sexuality…
Na první místo při hledání odpovědi musíme klást vědeckou pravdu , na abychom uspokojili svou zvědavost, ale proto že nám leží na srdci snižování utrpení ve světě.
Třetí zásada sekularismu je rovnost všech lidí. Názory na politickou či ekonomickou nápravu rozdílného postavení mezi lidmi se budou samozřejmě různit, ale zásadní nedůvěra vůči každé hierarchii je nám společná. Utrpení je utrpení a je jedno kdo s ním přišel. Nelze hledat pravdu a cestu z utrpení bez svobody myslet, zkoumat a experimentovat. Lidé si musí cenit svobody kritického myšlení, opakovaně zjišťovat jak se věci mají, vnímat opačné názory a hledat nové cesty.
Je zapotřebí velké statečnosti v zápase s předsudky a politickým útlakem, ale uznat vlastní nevědomost a vypravit se do neznáma vyžaduje ještě větší odvahu. Znamená to přiznávat vlastní omyly, nebát se hledat nové důkazy a pochybovat o své pravdě, dokonce i když jsme o ní pevně přesvědčeni. Lidé chtějí mít na každou otázku jednoznačnou a jednoduchou odpověď, protože se obávají neznámého.
Nesmíme zapomínat ani na svou osobní odpovědnost. Ptejme se co je potřeba udělat.
(Ortodoxní židé se musí naučit chovat se k ostatním jako k sobě rovným, křesťané by měli přestat útočit na kacíře, muslimové uznat svobodu slova a hinduisté skončit s kastovní diskriminací) Nikdo nechce aby se vzdali svého Boha svých tradičních rituálů. Ať se každý drží svých zvyklostí, pokud ovšem hodlá jedna v upřímném souladu s výše uvedenými hodnotami. Učit se rozlišovat mezi vírou a rozumem, vyznávat soucit ke všem trpícím živočichům, oceňovat moudrost a zkušenost všech lidí na celé planetě, nebát se myslet svobodně a bez obav z neznáma a přijmout odpovědnost nejen za jednotlivce, ale i za celý svět.
Odbočka k politickému náboženství: jestliže někdo věří, že každý jedince má od narození nezadatelná práva, pak nepochopil kým skutečně je a vyhne se mu poznání, jak dějiny utvářely společnost lidí. tato neznalost se může v dnešní době ukázat jako katastrofální, neboť biotechnologie, umělá inteligence usilují změnit sám význam humanity. Dogma o lidských právech vzniklo jako zbraň proti francouzskému anciem régine (starý princip), proti nacistům a Ku-klux-klanu. Nebylo vymyšleno aby se zabývalo nadlidmi, kyborgy kyberneticky řízené organismy) a super inteligentními počítači. Ačkoliv hnutí za lidská práva představilo úctyhodný rejstřík argumentů proti náboženským předsudkům a nelidským diktátorům, neochrání nás přžed konzumním způsobem života a technickými utopiemi)
Uznejme svůj stín
Sekulární myšlení oslnilo lidstvo vidinou společenského pokroku, pomohlo překonat hladomory a epidemie, ale také vedlo ke gulagům a zavinilo tání ledovců. Podobně tomu bylo např. v křesťanství. jak se mohlo stát že náboženství lásky se zvrtlo v pravý opak a dokonce vícekrát než jednou? Každé náboženství , každou ideologií a každou víru provází stín a jejich vyznavači by měli tento fakt uznat. Kdo hledá opravdové poznání nepochybuje o omezenosti lidského rozumu a uznává omyly a chyby. Takovým lidem důvěřuji.