Dvacátý devátý týden: Ženy mystičky dvacátého století
Sestra Thea Bowmanová (1937-1990), františkánská sestra ustavičné adorace, promluvila v roce 1989 ke katolickým biskupům Spojených států. Zazpívala několik veršů afroamerického spirituálu „Někdy se cítím jako dítě bez matky / Daleko od domova“. Přijala svou černošskou, katolickou a ženskou identitu a řekla:
Co to znamená být černoch a katolík
Co to znamená být černoch a katolík? Znamená to, že chodím do svého kostela plně funkční. . . . Přináším sebe, své černošské já. Všechno, co jsem, co mám, co mám, čím se, jak doufám, stanu; přináším celou svou historii, své tradice, své zkušenosti, svou kulturu, své afroamerické písně a tance a gesta a pohyby a učení a kázání a léčení a odpovědnost jako dar církvi.
Přináším spiritualitu a celé mé já
Přináším spiritualitu, která… je kontemplativní a biblická a holistická. Přináším do náboženství celek mysli a představivosti, paměti, pocitů a vášně a emocí a intenzity, víru, která je ztělesněnou, vtělenou chválou. Spiritualitu… která vykročí ve víře, která se opírá o Pána, spiritualitu, která je komunitní, která se snaží chodit a mluvit a pracovat a modlit se a hrát si společně. . . .
To znamená i výbuchy mých citů
Spiritualita, která uprostřed mše svaté nebo uprostřed kázání prostě možná bude muset vykřiknout a říct: „Amen, aleluja, děkuji ti, Ježíši“. Víra, která se snaží být naplněna Duchem. Stařenky říkají, že když miluješ Pána, svého Boha, celým svým srdcem, [celou] svou duší a celou svou myslí a celou svou silou, pak chválíš Pána celým svým srdcem, duší, myslí a silou a nepřinášíš [Bohu] žádnou slabou službu. . . .
Jsme jedno tělo, které nemá nikdo rozdělovat
Dnes jsme povoláni, abychom společně kráčeli novým způsobem k této zaslíbené zemi a oslavovali to, kým jsme a čí jsme. Pokud jako církev kráčíme společně, nedovolte, aby vás někdo rozdělil. To je jedna z věcí, které vás černošský lid může naučit. Nedovolte, aby vás lid rozděloval nebo abyste laiky dávali sem a duchovní sem, abyste biskupy dávali do jedné místnosti a duchovní do druhé, abyste ženy dávali sem a muže sem.
Jsme jedna rodina, která chce být spolu
Církev nás učí, že církev je rodina. Je to rodina rodin a rodina musí zůstat pohromadě. Víme, že pokud zůstaneme pohromadě, pokud budeme chodit a mluvit a pracovat a hrát si a stát společně v Ježíšově jménu, budeme tím, za koho se vydáváme, skutečně katolíky; a zvítězíme – překonáme chudobu, překonáme osamělost, překonáme odcizení a společně vybudujeme svaté město, nový Jeruzalém, oddělené město, kde budou vědět, že jsme jeho, protože se máme rádi.
Translated with www.DeepL.com/Translator (free version), mezinadpisy vložil překladatel
Prameny:
Adapted from Thea Bowman, “Address to U.S. Bishops” (United States Conference of Catholic Bishops, 2021), conference presentation, June 17, 1989, YouTube video, 35:03.
Image credit: Carrie Grace Littauer, Untitled 11 (detail), 2022, photograph, Colorado, used with permission. Arthur Allen, Untitled 4 (detail), 2022, photograph, France, used with permission. Claudia Retter, Florence Morning (detail), photograph, used with permission. Jenna Keiper & Leslye Colvin, 2022, triptych art, United States. Click here to enlarge image.
This week’s images appear in a form inspired by early Christian/Catholic triptych art: a threefold form that tells a unified story.
Image inspiration: She sees the leaves in the ice, gathers the small, unnoticed things, and cherishes her findings. We accept the mystic’s invitation to sit and ponder.