Dvacátý devátý týden: Ženy mystičky dvacátého století
Františkánská tradice otce Richarda upřednostňuje uvádění lásky do konkrétních činů a zároveň čerpání z Boží lásky jako našeho zdroje:
Každý den se učím milovat
Láska nebude skutečná ani vyzkoušená, pokud nebudeme nějakým způsobem žít v blízkosti znevýhodněných, kteří nás upřímně učí, že o lásce víme velmi málo. Abych byl upřímný, moje mužské františkánské seminární vzdělání mě nenaučilo milovat. Naučil mě, jak poslouchat a přizpůsobovat se, ale ne jak milovat. Stále se každý den snažím naučit se milovat. Když se snažíme uvést lásku do praxe, uvědomujeme si, že sami o sobě nejsme schopni uposlechnout Ježíšův příkaz: „Milujte se navzájem, jako jsem já miloval vás“. Abychom mohli milovat tak, jak miluje Ježíš, musíme být napojeni na Zdroj lásky.
Dorothy Dayová (1897-1980) během desetiletí služby nejchudším lidem v New Yorku nikdy neztratila ze zřetele náročnou výzvu evangelia k lásce:
Všichni chceme být milováni
Vždycky, když v sobě sténám a přemýšlím, jak je těžké psát dál o lásce v této době napětí a svárů, která se pro nás všechny může kdykoli stát dobou hrůzy, říkám si: „Co jiného svět zajímá?“ Co jiného chceme všichni, každý z nás, než milovat a být milován, v našich rodinách, v naší práci, ve všech našich vztazích. Bůh je láska. Láska zahání strach. I ten nejhorlivější revolucionář, který se snaží změnit svět, převrátit stoly směnárníků, se snaží vytvořit svět, kde je pro lidi snazší milovat, stát v tomto vztahu k sobě navzájem. Z celého srdce chceme milovat, být milováni. . . . Právě tehdy, když milujeme nejintenzivněji a nejlidštěji, můžeme poznat, jak vlažná je naše láska k druhým. Horlivost a intenzita lásky s sebou samozřejmě přináší utrpení, ale také radost, protože je předzvěstí nebe. . . .
Vidět v druhých lidech Krista, který nás miluje i s našimi chybami
Když milujete lidi, vidíte v nich všechno dobré, celého Krista. Bůh v nás vidí Krista, svého Syna, a miluje nás. A tak i my bychom měli v druhých vidět Krista a nic jiného a milovat je. Nikdy ho není dost. Nikdy není dost přemýšlení o něm. Svatý Jan od Kříže říkal, že tam, kde není láska, vlož lásku a vytáhneš lásku. [1] Tento princip rozhodně funguje. [2] . . .
Láska je jediným řešením každého problému
Láska a stále více lásky je jediným řešením každého problému, který se objeví. Máme-li se dostatečně rádi, budeme snášet chyby a břemena toho druhého. Budeme-li dostatečně milovat, zažehneme tento oheň i v srdcích druhých. A je to právě láska, která spálí hříchy a nenávist, jež nás zarmucují. Je to láska, která nás přiměje k tomu, abychom pro druhé chtěli dělat velké věci. Žádná oběť a žádné utrpení se pak nebudou zdát příliš velké. [3]
Translated with www.DeepL.com/Translator (free version), mezinadpisy vložil překladatel
Prameny:
[1] John of the Cross to María de la Encarnación, July 6, 1591, in The Collected Works of John of the Cross, trans, Kieran Kavanaugh and Otilio Rodriguez (Washington, DC: ICS Publications, 1979), 703.
[2] Dorothy Day, On Pilgrimage (New York: Catholic Worker Books, 1948), 52.
[3] Dorothy Day, House of Hospitality (Huntington, IN: Our Sunday Visitor, 2015), 267.
Adapted from Richard Rohr, Essential Teachings on Love, selected by Joelle Chase and Judy Traeger (Maryknoll, NY: Orbis Books, 2018), 182–183.
Image credit: Carrie Grace Littauer, Untitled 11 (detail), 2022, photograph, Colorado, used with permission. Arthur Allen, Untitled 4 (detail), 2022, photograph, France, used with permission. Claudia Retter, Florence Morning (detail), photograph, used with permission. Jenna Keiper & Leslye Colvin, 2022, triptych art, United States. Click here to enlarge image.
This week’s images appear in a form inspired by early Christian/Catholic triptych art: a threefold form that tells a unified story.
Image inspiration: She sees the leaves in the ice, gathers the small, unnoticed things, and cherishes her findings. We accept the mystic’s invitation to sit and ponder.