Překročit hranici pro přežití

Pátý týden: První polovina života

Ve své přednášce Láska ke dvěma polovinám života Richard popisuje otázky, na které se zaměřujeme v první polovině života:

První polovina života podle Junga

Před lety jsem poprvé četl výraz “první polovina života” v díle švýcarského psychologa Carla Junga (1875-1971). Tehdy mi to dávalo smysl, ale asi jsem byl tehdy příliš mladý na to, abych si uvědomil, jak pravdivé se to nakonec stane. Ve zkratce – a to je můj laický výklad Carla Junga – by řekl, že první polovina života je úkol, který považujeme za svůj hlavní úkol. Druhá polovina života je ve skutečnosti úkolem v rámci úkolu, ke kterému se spousta lidí nikdy nedostane, protože jsou tak zaujati tím prvním úkolem, který se týká vydělávání peněz, získávání vzdělání, výchovy dětí a splácení hypotéky. Jde o tradici, zákon, strukturu, autoritu a identitu. Jde o to, proč jsem významný, proč jsem důležitý, proč na mně záleží, proč jsem dobrý.

První polovina se jeví jako evakuační plán přežití

Většina z nás je do čtyřicítky tak zažraná do těchto úkolů první poloviny života, že si nedokážeme představit, že by v životě mohlo být ještě něco dalšího. Ale pokud u toho zůstaneme, zůstane to všechno jen o mně. Jak mohu být důležitý? Co udělat pro bezpečí? Čím mohu být významný? Jak mohu vydělat peníze? Jak mohu vypadat dobře? A jak mohu zemřít šťastnou smrtí a dostat se do nebe? Jak říká můj přítel a kolega Brian McLaren, samotné náboženství se stává evakuačním plánem pro příští život, protože v tomto světě nevidíme mnoho hlubokých a významných událostí. Z velké části zůstává otázkou přežití.

Boží plán nám je v první polovině tak trochu lhostejný

Je mi smutno, že po pětapadesáti letech kněžské služby si myslím, že mnoho křesťanů se nikdy nepřeneslo přes otázky přežití, otázky bezpečí, dokonce ani přes zajištění své budoucnosti na věčnosti. Náboženství první poloviny života je pojistným plánem, jak si tuto budoucnost zajistit. V této fázi je nám jakýkoli pocit, že jsme součástí kosmu, že jsme součástí dějinného záběru, že Bůh dělá něco většího, lepšího a rozsáhlejšího než jen záchranu jednotlivých duší (a zejména mé vlastní duše), z velké části lhostejný. Myslím, že nepřeháním. To je vše, co první polovina života dokáže.

Po tanci přežití má následovat posvátný tanec

Je jasné, že pokud chce být někdo zvolen do politické funkce ve Spojených státech nebo v jakékoli jiné zemi, stačí, když lidem zajistí bezpečí. Bill Plotkin, který v posledních desetiletích úžasně ovlivnil mnoho lidí, mluví o první polovině života jako o našem tanci přežití a o druhé polovině života jako o našem posvátném tanci. [1] Většina lidí se nikdy nedostane za hranice svého tance přežití. Jsou to jen otázky identity, otázky hranic, otázky nadřazenosti a otázky bezpečí. Nazvali bychom je otázkami ega, ale nejsou to otázky duše.

Duše se pohybuje nad otázkami bezpečí a důležitosti, protože zjistila, že je naprosto důležitá.

Translated with www.DeepL.com/Translator (free version), mezinadpisy si dovolil vložit překladatel

Prameny:

[1] Bill Plotkin, Soulcraft: Crossing into the Mysteries of Nature and Psyche (Novato, CA: New World Library, 2003), 84–85.

Adapted from Richard Rohr, Ronald Rolheiser, and Edwina Gateley, Loving the Two Halves of Life: The Further Journey (Albuquerque, NM: Center for Action and Contemplation, 2011). Available as MP3 download.

Image credit: A path from one week to the next—Benjamin Yazza, Untitled 13 and 7. Jenna Keiper, Bisti Badlands. Used with permission. Click here to enlarge image.

A hawk judges its environment for survival and eventually takes flight.