Poznání naší ztracené historie   

Devátý týden: Pouštní mystikové

Příliš dlouho se málo nebo vůbec nevyjadřovala úcta těm, kteří v Africe položili základy pro zachování křesťanství na celém světě….. Kořeny a prameny tohoto mnišského rozkvětu měly svůj původ v africké půdě. -Paisius Altschul, Nepřerušený kruh

Učitelka CAC Barbara Holmesová nám připomíná zapomenuté dary raného křesťanství, zejména z jeho afrického odkazu:

Počátky křesťanské učenosti v Africe

Přes učenost Tertuliána, Augustina, Cypriána a dalších lidí afrického původu, kteří se zasloužili o rozšíření a teologické zakotvení rané církve, zůstali afričtí účastníci rané církve ve stínu hlavního teologického diskursu. Ačkoli zpočátku šíření islámu omezilo expanzi severoafrických křesťanských praktik do subsaharské Afriky, trajektorie dnešních křesťanských kontemplativních praktik lze vysledovat až k raným křesťanským komunitám na Blízkém východě a v Africe.

V počátcích působily ve společenstvích v Africe i ženy, ale pak odešly do pouště

Některá z těchto společenství vedly ženy….. Poté, co se křesťanství stalo státním náboženstvím, byla svoboda, kterou ženy nacházely v duchovně vedených křesťanských sektách, uzavřena stále hierarchickou náboženskou strukturou. V reakci na to se mnohé z nich uchýlily do odlehlých pouštních oblastí, kde pokračovaly v duchovním hledání.

Staly se z nich pouštní matky

Tato poušť se může zpočátku zdát pustá, nudná a bezbarvá, ale nakonec se naše vnímání začne měnit….. Zde se vyprázdníme od vlastních překážek na cestě k Bohu. V prostoru této prázdnoty se setkáváme s nesmírností Boží přítomnosti….. Ammy [pouštní matky] nás učí, že poušť se stává místem zralého pokání a obrácení směřujícího k proměně ve skutečnou radikální svobodu. [1]

Pustina se stala místem obnovy

Jestliže je poušť místem obnovy, proměny a svobody a jestliže horko a izolace sloužily jako výchovný inkubátor pro rodící se mnišská hnutí, ptáme se, zda je pro znovuzískání tohoto odkazu nutná zkušenost pouště.

Dnes jsou kontemplativní místa ve městech možná právě mezi lidmi na okraji

Člověk nemusí dlouho přemýšlet, když je na dosah tolik pouští. Dnešní poušť lze nalézt v rušných předměstských a městských centrech, v celách smrti, v útulcích pro bezdomovce uprostřed noci, v očích pacienta hospice a v zoufalství sirotků po AIDS v Africe a po celém světě. Možná jsou to postmoderní matky a otcové na poušti. Možná, že kontemplativní místa lze nalézt všude tam, kde se lidé pohybují na okraji začlenění. Možná ti, kterých si nejméně vážíme, mají nejvíce co učit.

Nalezneme komunitní vztahy, pokora a soucit, všímavost, pozornost, naslouchání tichu zevnitř

Potřebujeme ty hodnoty, které jsou ústřední pro africké mnišství a raně křesťanskou pohostinnost; patří k nim komunitní vztahy, pokora a soucit. Laura Swanová tyto ctnosti shrnuje do slova apatheia, které definuje jako “zralou všímavost, uzemněnou citlivost a pronikavou pozornost k vlastnímu vnitřnímu světu i ke světu, v němž člověk putuje”. [2] Cesta nevyhnutelně vede každého z nás různými směry, nicméně vlivem okolností nebo volby se každý z nás v určitém okamžiku svého života ocitne na okraji společnosti a bude naslouchat tichu vycházejícímu zevnitř. V těchto chvílích si uvědomíme, že kontemplace je cíl i praxe.

Translated with www.DeepL.com/Translator (free version),mezi nadpisy si dovolil vložit překladatel