Dvacátý devátý týden: Předsudky zdola
Murphy Davis (1948-2020) se po desetiletí zasazoval o lidi odsouzené k smrti a o lidi bez domova. Zde komentuje Matouše 25,31-46, úryvek, který považovala za základní pro své společenství a práci:
Bůh je mezi námi přítomen v chudých a trpících:
Ježíš řekl svým následovníkům: „Přichází čas, kdy už s vámi nebudu fyzicky. Musíte vědět, jak mě následovat, poznat mé utrpení, utěšovat mě a být se mnou. Žiji s vámi a mezi vámi v přítomnosti chudých a cizinců. Služte jim a sloužíte mně. Přátelte se s nimi a budete Božími přáteli. Zavírejte je, obtěžujte je, odpírejte jim to, co potřebují k životu, a zapíráte Boha.“ Jednoduše řečeno, Ježíš učil učedníky, že Bůh je mezi námi přítomen v chudých a trpících: v těch nejchudších, nejhladovějších, nejsmradlavějších, nejzanedbanějších, nejodsouzenějších. To, jak se k nim chováme, je přímým ukazatelem naší lásky k Bohu…..
spiritualita osvobození: jsme pozváni dovnitř, pozváni do společenství
Jak nás učí latinskoameričtí teologové osvobození, spiritualita, která není konkrétní, není skutečná….. Naše spiritualita je způsob, jakým se snažíme vytlouct smysl našeho setkání s Bohem…: tady a teď, na tomto místě, s těmito lidmi, uprostřed tohoto boje. Ať už jsou naše okolnosti jakékoli, Bůh k nám přichází v chudých a utlačovaných a zve nás, abychom otevřeli své životy. Když se o ně dělíme, přijímáme je a zveme, ocitáme se v radostné společnosti milujícího Boha. Už nejsme sami. Nejsme opuštění. Když pozvání odmítneme, volíme cestu izolace. Odřízneme se od sebe. Možná stále svíráme v ruce jídlo nebo cokoli, o co jsme se nepodělili, ale když vzhlédneme, není tam nikdo, kdo by s námi sdílel jídlo. Jsme sami. To je podstatné pro povahu spirituality osvobození: vždy jsme pozváni dovnitř, pozváni do společenství.[1]
Peruánský teolog Gustavo Gutiérrez (nar. 1928) učí o Boží lásce k chudým – a k nám všem:
Pro mě je první otázkou teologie, jak říci chudým:Bůh vás miluje?…
Boží láska je univerzální tím, že zaměříme svou pozornost na ty nejohroženější z nás
Jedním z ústředních axiomů teologie osvobození se tak stala „preferenční volba pro chudé“. Někdy se tento pojem nesprávně vykládá tak, že mezi bohatými a chudými existuje soutěž o Boží lásku. To však není pravda. Ve skutečnosti tento pojem ukazuje univerzálnost Boží lásky ke všem – lásky, která se ve světě uspořádaném ve prospěch mocných vztahuje i na ty nejmenší z nás. Ježíš nám vlastně ukazuje, že právě tam je Boží láska nejzřetelnější. Podobně jako matka, která se nejněžněji stará o nejslabší a nejohroženější ze svých dětí, je tomu i s Boží péčí o chudé. A výzvou evangelia je, abychom dělali totéž, abychom učinili stejnou volbu, abychom ukázali, že Boží láska je univerzální tím, že zaměříme svou pozornost na ty nejohroženější z nás.[2]
Prameny:
[1] Murphy Davis, “Loving the Poor and Embracing the Radical Gospel: Matthew 25 as a Liberation Spirituality,” in A Work of Hospitality: The Open Door Reader, 1982–2002, ed. Peter R. Gathje (Atlanta, GA: Open Door Community, 2002), 21.
[2] Gustavo Gutiérrez, “Saying and Showing to the Poor: ‘God Loves You’,” in In the Company of the Poor: Conversations with Dr. Paul Farmer and Fr. Gustavo Gutiérrez, ed. Michael Griffin and Jennie Weiss Block (Maryknoll, NY: Orbis Books, 2013), 27, 28–29.
Image credit: A path from one week to the next—Izzy Spitz, Everything at Once, digital oil pastel. Izzy Spitz, Wings, digital oil pastel. Izzy Spitz, Tuesday Chemistry. Used with permission. Click here to enlarge image.
Perhaps those on the “bottom” of our societies, like the bottom shape in the image, have colors those “on top” have never dreamed of, like corals, reds and yellows.