Třicátý pátý týden: Pořádek, nepořádek, změna pořádku
Otec Richard věří, že když přijmeme dary a omezení našeho růstu, můžeme čelit realitě s větší integritou a moudrostí:
Převzít dobré z předešlé doby dobré
Když se dějiny vyvíjejí a přijímají novou myšlenku, kulturní náladu nebo vědomí, nemusíme (vlastně se neodvažujeme!) zcela vyloučit předchozí myšlenku, náladu nebo vědomí. Nejlépe se vyvíjíme, když do předchozí etapy zahrneme to, co bylo dobré a trvalé, a vyhneme se přehnané reakci a vzpurnému duchu, které charakterizovaly většinu dosavadních revolucí.
Do rekonstrukce zahrnout dobré z minulosti a překonat
To vyžaduje jak pokoru, tak schopnost neduálního myšlení. Myšlení buď, anebo okamžitě vytváří rozkol a nedůvěru. Myšlení oboou druhů vytváří kontinuitu a důvěru v čase. Tento nenásilný kompromis lze nejjednodušeji vyjádřit jako zahrnout a překonat. Je jádrem toho, co rozumíme moudrostí a nenásilím.
Původní řád a jeho reorganizace
Můžeme důvěřovat a dokonce potřebujeme určité druhy nepořádku, abychom si ujasnili, co náš původní Řád znamenal, postrádal nebo zamýšlel. Ke každému novému návrhu se vždy najde několik potřebných korektivů, které se objeví až časem a s praxí.
Pokud se nám podaří správně dosáhnout integrace původního plánu plus korektivů, pravidla plus „výjimky, která potvrzuje pravidlo“, Řádu plus Nepořádku, získáme to, co nazývám Reorganizací. Změna v transofrmaci nás pozitivně posouvá vpřed, ale pak připravuje půdu pro to, aby vzorec pokračoval znovu a znovu. I dobrá reorganizace se časem stane svým vlastním chybným Řádem a začnou se projevovat jeho vlastní trhliny.
Potřeba pokory a tvořivosti nikdy nekončí.
POŘÁDEK sám o sobě obvykle chce eliminovat jakýkoli nepořádek a rozmanitost, čímž vytváří úzkou a kognitivní strnulost lidí i systémů.
ROZPOR nás sám o sobě uzavírá před jakýmkoli prvotním sjednocením, smyslem a nakonec i zdravým rozumem jak u lidí, tak u systémů.
REORDER, neboli transformace lidí a systémů, nastává tehdy, když obojí vidíme pracovat společně.
Pokrok bývá klikatá cesta
Vzhledem k rozšířenosti tohoto vzorce je nyní třeba považovat za zaviněnou nevědomost, že většina lidí stále považuje neuspořádanost za jakési překvapení, skandál, záhadu nebo za něco, čemu je třeba se vyhnout nebo co je třeba překonat snadným skokem od Řádu k Řádu. To je lidská pýcha a iluze. Pokrok nikdy není přímá a nepřerušovaná linie, ale všichni jsme byli formováni západní filozofií pokroku, která nám tvrdí, že tomu tak je, a zanechává nás zoufalé a cynické.
Potřebujeme pokoru, tvořivost, odstup a trpělivost
Co to tedy vyžaduje od lidstva, zejména od těch, kteří jsou vůdci a učiteli? Více než cokoli jiného – pokoru a tvořivost! Tyto ctnosti nabízejí odstup a trpělivost, které umožňují dějinám jít kupředu, protože drží stranou naše absolutní názory, jistoty a tvrdohlavost. I Bůh se podřizuje milosrdenství a odpuštění vůči „tomu, co bývalo“. Boha to zřejmě baví, protože se to nikdy nepřestane dít: Každý původní Řád se naučí zahrnovat původně hrozivou Poruchu, která se promění v nový Řád a vytvoří jej, a my začínáme znovu.
Přečtěte si tuto meditaci na cac.org.
Translated with DeepL.com (free version)
Prameny:
Adapted from Richard Rohr, “Include and Transcend,” Oneing 8, no. 2, Order, Disorder, Reorder (Fall 2020): 21–25. Available in print and as PDF download.
Image credit and inspiration: Jenna Keiper, cracked stained glass (detail), 2020, photo, Albuquerque. Click here to enlarge image. Like this cracked stained glass, sometimes we have to let the old structures deconstruct in order to make room for the new.