Čtyřicátý devátý týden: Kontemplace a věda
Richard Rohr popisuje, jak jsou láska a milost ve světě přítomné a funkční:
Bůh je stále přítomen
Pravé křesťanství i pravá věda jsou transformačními světonázory, jejichž středobodem je růst a rozvoj. Obě snahy, každá svým způsobem, spolupracují s nějakým Božím plánem, a to, zda je Bůh formálně uznáván, nemusí být až tak důležité. Jak napsal Carl Jung nad své dveře: Vocatus atque non vocatus deus aderit (Ať už se dovoláváme, nebo ne, Bůh je stále přítomen). [1]
Bůh nesoutěží, ale spolupracuje
Můžeme tomu říkat milost, přebývající Duch svatý nebo jen vývoj směřující ke sjednocení (kterému říkáme „láska“). Bůh s nikým nesoutěží, ale pouze hluboce časově spolupracuje s každým, kdo miluje (Řím 8,28). Kdykoli postavíme jednu starostlivou nohu vpřed, Bůh ji použije, podpoří a požehná. [2]
Vědkyně a teoložka Ilia Delio píše o balancování, kterému čelila ve světě vědy a náboženství:
láska má svou vlastní vnitřní logiku
Když před kolegy z teologie (nebo vědy) mluvím o lásce jako základní skutečnosti, často se setkávám s podrážděným pohledem nebo se zdviženým obočím, které znamená odmítnutí. Akademie může být podobná církvi, intelektuálně zaujatá přesností logických argumentů. Chce se mi křičet … ale často mlčím, protože lásku nelze obhájit analytickými argumenty; láska má svou vlastní vnitřní logiku…..
Poznání vede člověka k hlubšímu zamilování
Celá příroda je obdařena energií lásky (která je milostí), a přesto jen díky otevřenosti vůči lásce … lze poznat lásku jako vzácný dar samotné přírody. V této vnímavosti lásky jsem začala opouštět své utkvělé představy a úzké definice Boha, církve a světa a pozvala jsem do svého srdce a mysli nový vesmír života a nový způsob vidění světa. Nehledala jsem nový pohled na svět; spíše jsem se vydala hledat pravdu a našla jsem lásku v srdci všech věcí. Uvědomila jsem si, že veškeré poznání je pravým poznáním – ať už v oblasti přírodních nebo humanitních věd – pokud člověka vede k hlubšímu zamilování.
Po studiu díla francouzského kněze a vědce Pierra Teilharda de Chardin (1881-1955) Delio píše:
Láska je zakořeněna v základní podstatě samotné reality.
Teilhard se domníval, že láska je nejzáhadnější a nejneznámější energií ve vesmíru. Je to tento střed přitahovaný tímto středem; tento člověk přitahovaný tímto člověkem. Pro tuto základní energii života neexistuje žádné logické vysvětlení; je hluboce osobní a přitom rozmarná; … energetické pole, které je nějakým způsobem zapleteno s nekonečnou energií božské lásky – neboť Bůh sám, který je absolutní láskou, je zcela osobní a nevýslovně důvěrný. Láska je zakořeněna v základní podstatě samotné reality….. Láska tvoří každou hvězdu, atom, list, narcis, ptáka, žížalu, kočku, žirafu, tygra i člověka; vše, co existuje, se rodí z lásky. Dokonce i vědomí se rodí z lásky, takže mysl není jen intelekt, ale zahrnuje i tělo a smysly a citový život. Svět se točí kolem lásky, protože láska tvoří svět; hmota je tvořena láskou. [3]
Tuto meditaci si přečtěte na stránkách cac.org.
Translated with DeepL.com (free version)
Prameny:
[1] C. G. Jung to Eugene Rolfe, Nov. 19, 1960, in Letters, vol. 2, 1951–1961, ed. Gerhard Adler (Princeton, NJ: Princeton University Press, 1975), 611.
[2] Adapted from Richard Rohr, The Universal Christ: How a Forgotten Reality Can Change Everything We See, Hope for, and Believe (New York: Convergent, 2019, 2021), 100.
[3] Ilia Delio, Birth of a Dancing Star: From Cradle Catholic to Cyborg Christian (Maryknoll, NY: Orbis Books, 2019), 195, 196, 200.
Image credit and inspiration: Greg Rakozy, Untitled (detail), 2015, photo, United States, Unsplash. Click here to enlarge image. We stand awed by our contemplation of the cosmos and the science within it.