Devátý týden: Rýnští mystikové
V meditacích tohoto týdne se budeme zabývat některými mystiky evropského údolí Rýna od středověku až do 20. století. Začíná otec Richard Rohr:
Nedualita – založena na vnitřní zkušenosti Boha a Božího Ducha
Žijeme v době krize i příležitostí. I když je dnes mnoho důvodů k úzkosti, stále mám naději nejen v Boha, ale i ve skutečnost, že mnozí lidé na Západě, včetně křesťanů, znovu objevují hodnotu neduality: způsob myšlení, jednání, smíření, překračování hranic a budování mostů založený na vnitřní zkušenosti Boha a Božího Ducha, který se pohybuje ve světě. To nás posouvá za hranice binární mentality „buď – anebo“, „my – oni“.
Potřebujeme duální i neduální myšlení – mystici
Aby bylo jasno, neduální myšlení není o tom, že zahodíme racionální mysl nebo odmítneme jednat proti nespravedlnosti; je to o růstu mystického, kontemplativního a jednotícího vědomí. Když máme obojí, jsme schopni vidět šířeji, hlouběji, moudřeji a s láskou. Můžeme spolupracovat na tvůrčích řešeních dnešních problémů. Povzbuzuje mě, že v křesťanské tradici se obnovuje uznání pro lidi, jako jsou mystici, kteří jsou vzorem takové celistvosti. [1]
Rýnští mystikové vynikali odvahou a velmi tvůrčím pohledem na věc.
Mé vlastní kulturní kořeny sahají do Porýní v severní Evropě. Porýnští mystikové byli většinou německy mluvící duchovní spisovatelé, kazatelé a učitelé, kteří žili převážně v 11. až 15. století. Jejich význam byl znovuobjeven teprve nedávno. „Transalpská“ církev (tedy církev na druhé straně Alp než Řím) se vždy těšila určité míře svobody od římského dohledu a kontroly, a to už jen z důvodu vzdálenosti, a čerpala z jiných zdrojů a inspirací než ‚cisalpská‘ církev v Itálii, Francii a Španělsku. Rýnští mystikové vynikali odvahou a velmi tvůrčím pohledem na věc.
Známí porýnští mystici
K nejznámějším porýnským mystikům patří benediktinky Hildegarda z Bingenu (1098-1179) a Gertruda Veliká (1256-1302), bekyně Mechthilda z Magdeburku (asi 1212-1282), dominikáni včetně Meistera Eckharta (asi 1260-1327), Johannese Taulera (asi 1300-1361) a Jindřicha Susa (1295-1366) a kardinál Mikuláš z Kusy (1401-1464). Z novějších porýnských mystiků bych rád uvedl psychiatra Carla Gustava Junga (1875-1961), který uznával vliv Hildegardy, Eckharta a Mikuláše z Kusy.
Luther a mystici
Po protestantské reformaci byla mystická cesta do značné míry nedůvěryhodná. Někteří by dokonce řekli, že byla potlačena kvůli důrazu Martina Luthera (1483-1546) na Bibli jako jediný zdroj poznání o Bohu (sola Scriptura). Osobní duchovní zkušenost byla považována za nedůležitou a podezřelou. Abychom byli spravedliví, Lutherův přínos přivedl křesťany v rané fázi k „racionálnímu“ používání Písma, což byl nezbytný korektiv katolické přílišné spiritualizace. V rámci Lutherovy vlastní reformované tradice však vznikli hlubocí mystikové, jako byl německý obuvník Jacob Boehme (1575-1624) a vynálezce Emanuel Swedenborg (1688-1772).
Teologie -dar i past
V následujících staletích vzkvétala německá akademická teologie, která se opírala téměř výhradně o poreformační racionalismus. Ačkoli teologické studium je pro svět stále nesmírným darem, člověk může snadno uvíznout v pasti nekonečných diskusí o abstraktních idejích s malým důrazem na zkušenost nebo praxi. Mystikové naopak ctí zkušenost základního tajemství a nepoznatelnosti Boha a vyzývají nás k témuž. [2]
Přečtěte si tuto meditaci na stránkách cac.org.
Translated with DeepL.com (free version)
Prameny:
[1] Adapted from Richard Rohr, “The Need for Mysticism,” Daily Meditations, August 2, 2020.
[2] Adapted from Richard Rohr, “The Rhineland Mystics,” The Mendicant 5, no. 3 (2015): 1, 6.
Image credit and inspiration: Augustin Fernandez, Untitled (detail), 2020, photo, Unsplash. Click here to enlarge image. With the Rhineland mystics, we share the ability to gaze with love at the plants of the earth, appreciating the food we eat, and across time and place, we are invited to step through the doorway into the Great Mystery.