Dvacátý druhý týden: Přijetí stínu
Abychom poznali lásku, musíme říkat pravdu sobě i druhým. Vytváření falešného já, které má zakrýt obavy a nejistoty, se stalo tak běžným, že mnozí z nás zapomínají, kdo jsou a co pod touto přetvářkou cítí. Prolomení tohoto popírání je vždy prvním krokem k odhalení naší touhy být upřímní a jasní. -bell hooks, Vše o lásce
Richard Rohr popisuje pokušení skrývat a popírat to, co nás učili, že je v nás nepřijatelné:
Druzí vidí náš stín – my ne
V mládí se ztotožňujeme se svou osobností/maskou tak silně, že se stáváme mistry popírání a učíme se odstraňovat nebo skrývat vše, co ji nepodporuje. Ani naše persona, ani náš stín nejsou samy o sobě zlé; pouze nám umožňují páchat zlo, aniž bychom to rozpoznali. Naše stínové já z nás všech na určité úrovni dělá pokrytce. Pokrytec je řecké slovo, které jednoduše znamená „herec“, někdo, kdo hraje roli, místo aby byl „skutečný“. Všichni jsme v té či oné skříni a společnost nás dokonce k hraní takových rolí vybízí. Obvykle všichni ostatní vidí náš stín, takže je zásadní, abychom se dozvěděli, co o nás všichni ostatní vědí – kromě nás!
Vidíme sebe i svět skrze své malé já
Svatí nebo celiství jedinci, ti, které nazýváme „svatými“, jsou právě ti, kteří nemají žádné „já“, které by chránili nebo promítali. Jejich „já“ je ve vědomém spojení s Božím „JÁ JSEM“, a to je víc než dost. Božské sjednocení převáží nad jakoukoli potřebou sebenenávisti nebo sebeobdivu. Láska nás pevně, bezpečně a vždy drží. Takoví lidé se setkali s nepřítelem a vědí, že hlavním nepřítelem je „já“ (abychom si vypůjčili z komiksové postavičky Pogo). Ale ani oni „já“ nenávidí, jen vidí skrz a za malé „já“.
Potřebujeme pokoru
Čím blíže jsme světlu, tím více svého stínu vidíme. Skutečně svatí lidé jsou tedy vždy lidé pokorní. Křesťanům by prokázalo velkou službu, kdyby se stín odlišoval od hříchu. Hřích a stín nejsou totéž! Byli jsme tak povzbuzováni, abychom se vyhýbali hříchu, že se mnozí z nás vyhýbali konfrontaci se svým stínem, a pak jsme nakonec „hřešili“ ještě hůř – a přitom jsme si to neuvědomovali! Jak učil Pavel: „Andělé temnoty se musí převlékat za anděly světla“ (2 Kor 11,14).
A poznat sami sebe
Osobnost v sobě nesnese zlo, a tak ho vždy maskuje jako dobro. Stínové já se vždy prezentuje jako něco jako rozvážnost, zdravý rozum a spravedlnost. Říká: „Dělám to pro tvé dobro,“ zatímco ve skutečnosti projevuje strach, kontrolu, manipulaci nebo dokonce pomstu. Není fascinující, že jméno Lucifer znamená doslova „nositel světla“? Zlý vždycky dělá z temnoty světlo – a ze světla dělá temnotu.
Dar stínového boje spočívá v rozpoznání stínu a jeho her, což stínu odebere většinu jeho skryté moci. Není divu, že Terezie z Avily říkala, že sídlo pravého sebepoznání je nezbytným prvním sídlem na duchovní cestě. Totéž říkal Sokrates: „Poznej sám sebe!“
Translated with DeepL.com (free version)
Prameny:
Adapted from Richard Rohr, Falling Upward: A Spirituality for the Two Halves of Life, rev. ed. (Jossey-Bass, 2024), 83–84, 85.
Image credit and inspiration: Flavie Martin, untitled (detail), 2022, photo, Unsplash. Click here to enlarge image. With cautious breath and glimmers of light, we step into the shadow—drawn by the gifts it holds—seeking the clarity and courage to name what hides.