28. týden: Jonáš a Boží skandální milosrdenství-Pátek, 11. července 2025
V knize CAC Living School: Essentials of Engaged Contemplation (Živá škola: Základy angažované kontemplace) otec Richard vypráví, jak se pro něj a jeho rámec proměny stal tak důležitým příběh Jonáše:
Muž chce stoupat nikoliv sestupovat, proto potřebují iniciaci
Krátce poté, co jsem se na konci 80. let přestěhoval do Nového Mexika, začal jsem studovat to, co se později stalo mužským přechodovým rituálem. Přečetl jsem vše, co jsem mohl, o tom, proč každá starověká kultura považovala za nutné zasvětit muže. Zdálo se, že žádná kultura nepředpokládala, že muži vyrostou přirozeně, protože nic v muži nechce sestoupit. Chce stoupat, chce být číslo jedna. Je to soutěživá povaha mužskosti, která zcela ovlivnila naši kulturu, bez ohledu na to, kým jsme. Něco musí prolomit tuto úroveň vědomí.
Iniciace Jonáše
Pro mě neexistuje žádný příběh – kromě samotného příběhu Ježíše – který by to vyjádřil tak jasně jako příběh Jonáše. Máme tu muže, který utíká před Bohem, utíká před svým vlastním posláním, a Bůh pošle rybu, aby ho spolkla a odnesla tam, kam by raději nešel. To je perfektní! To je iniciace! Musíme být spolknuti něčím větším než jsme my sami. Mnozí, včetně Thomase Mertona, používali výraz, že musíme vstoupit do „břicha bestie“ – místa, kde nemáme kontrolu, kde to nemůžeme napravit, vysvětlit, pochopit ani mít rádi. Naše nedostatečná kontrola, naše nedostatečná preference nejsou důležité. Musíme se z toho poučit.
Smrt ega
Vždy jsem kladl velký důraz na pasáž, kde Ježíš říká: „Toto pokolení je zlé pokolení; žádá znamení, ale žádné znamení mu nebude dáno kromě znamení Jonáše“ (Lukáš 11:29). Říká, že jeho poselství je jednoduché a jasné: Musíte zemřít, než zemřete. V iniciačních obřadech učíme lidi, že musí nejprve sestoupit, než mohou vystoupit. V moderní psychologické terminologii tomu říkáme smrt ega nebo odděleného já. To, co musí zemřít, je náš pocit oddělenosti, protože s odděleností jde ruku v ruce pocit nadřazenosti. Jakmile se definujeme podle naší národnosti, kultury, náboženství nebo identity, máme pocit, že musíme každou z těchto věcí bránit. Jaká to ztráta energie! Klesáme k nadávání a obviňování; nejenže jsme „číslo jedna“, ale všichni ostatní jsou občané druhé třídy.
Jonáš symbolizuje odevzdání se, puštění se
Tak dualistické se stávají naše myšlenky. Když soukromé ego nezemřelo, křesťanství dokonce učinilo ze spásy vítěznou cestu, protože si myslelo, že víme, kdo „vyhrál“. Podstoupit znamení Jonáše se cítí jako prohra a podle světských měřítek to tak také vypadá. Znamení Jonáše je symbolem odevzdání se, puštění, vzdání se. Většina z nás by to nepopsala jako fáze cesty k osvícení, ale jsou mnohem blíže skutečné pravdě a skutečné cestě.
Translated with DeepL.com (free version)
Prameny:
Adapted from Richard Rohr and Michael Petrow, “The Sign of Jonah,” CAC’s Living School: Essentials of Engaged Contemplation, Center for Action and Contemplation, February 2024.
Image credit and inspiration: Jong Marshes, untitled (detail), 2017, photo, Unsplash. Click here to enlarge image. Beneath the surface we flail, bewildered. Has our heart grown too hard to sense the gentle sun of God’s mercy drawing us up and out?