Třicátý osmý týden: Vidět očima lásky-Úterý, 16. září 2025
Kulturní kritička bell hooks (1952–2001) nám připomíná, že je třeba pěstovat sebelásku, která je naším přirozeným právem:
Sebeláska je základem lásky
Sebeláska je základem naší praxe lásky. Bez ní selhávají všechny naše ostatní snahy milovat. Když dáváme lásku sami sobě, poskytujeme svému vnitřnímu já příležitost zažít bezpodmínečnou lásku, po které jsme možná vždy toužili od někoho jiného… Můžeme si dát bezpodmínečnou lásku, která je základem trvalého přijetí a uznání. Když si dáme tento vzácný dar, jsme schopni oslovit ostatní z místa naplnění, a ne z místa nedostatku…
Naučit se milovat v dětství
V ideálním světě bychom se všichni v dětství naučili milovat sami sebe. Rostli bychom, byli bychom si jisti svou hodnotou a významem, šířili bychom lásku, kamkoli bychom šli, a nechali bychom zářit své světlo. Pokud jsme se v mládí nenaučili milovat sami sebe, stále je naděje. Světlo lásky je vždy v nás, bez ohledu na to, jak studený je plamen. Je vždy přítomné, čeká na jiskru, která ho zapálí, čeká, až se probudí srdce a zavolá nás zpět k první vzpomínce na to, jak jsme byli životní silou uvnitř temného místa, čekající na zrození – čekající na to, až uvidíme světlo. [1]
Feministická autorka Audre Lorde (1934–1992) zdůrazňuje potřebu praktikovat sebelásku, zejména pro komunity, kterým byla taková láska nebo něha často upírána:
Být k sobě laskaví
Musím se naučit milovat sama sebe, než budu moci milovat tebe nebo přijmout tvou lásku. Musíš se naučit milovat sám sebe, než budeš moci milovat mě nebo přijmout mou lásku… Dosud nás málokdo učil, jak být k sobě navzájem laskaví. K ostatnímu světu ano, ale ne k sobě samým. Existuje jen málo vnějších příkladů toho, jak zacházet s jinou černou ženou s laskavostí, úctou, něhou nebo vděčným úsměvem, jen proto, že JE; porozumění vzájemným nedostatkům, protože jsme sami byli někde blízko tomu.
Milovat své zranění
Kdy jste naposledy pochválila jinou sestru, ocenila její výjimečnost? Musíme se vědomě učit, jak být k sobě navzájem něžné, dokud se to nestane zvykem, protože to, co nám bylo vlastní, nám bylo ukradeno – láska černých žen k sobě navzájem. Ale můžeme se učit být k sobě něžné tím, že budeme něžné k sobě navzájem. Můžeme se učit být k sobě navzájem laskavé tím, že budeme laskavé k té části sebe samých, která je nejtěžší udržet, tím, že dáme více té statečné, zraněné holčičce v každé z nás, tím, že budeme očekávat o něco méně od jejích obrovských snah vyniknout. Můžeme ji milovat ve světle i ve tmě, uklidnit její touhu po dokonalosti a povzbuzovat ji, aby se soustředila na naplnění. Možná pak více oceníme, kolik nás naučila a kolik dělá pro to, aby se tento svět ubíral směrem k nějaké životaschopné budoucnosti. [2]
Translated with DeepL.com (free version)
Prameny:
[1] bell hooks, All About Love: New Visions (William Morrow, 2000), 67, 68.
[2] Audre Lorde, “Eye to Eye: Black Women, Hatred, and Anger,” in Sister Outsider: Essays and Speeches, rev. ed. (Crossing Press, 2007), 174, 175.
Image credit and inspiration: Sankhadeep Barman, untitled (detail), 2019, photo, Unsplash. Click here to enlarge image. The person lingers in awe, wholly present with the flowers, letting herself be consumed by their quiet beauty, choosing to behold and simply be with them.