Čtyřicátý čtvrtý týden: Spojení s našimi předky-Neděle, 26. října 2025
Otec Richard Rohr přemýšlí o naší univerzální účasti na životě a propojenosti, ke které nás Kristus zve:
Kráčíme v jednom průvodu
Všichni potřebujeme cítit a vědět na buněčné úrovni, že nejsme první, kdo trpěl, ani nebudeme poslední. Místo toho jsme součástí jedné univerzální přehlídky – Božího „triumfálního průvodu“, jak jej nazývá Pavel, používající metaforu římského triumfu po velkém vítězství (2 Korinťanům 2:14). V tomto průvodu, říká, jsme všichni partnery živých i mrtvých, kráčíme po boku nesčetných předků a potomků, kteří byli zraněni a toužili po uzdravení.
Společenství svatých hříšníků
Tato myšlenka, „společenství svatých“, se stala poslední frází přidanou do Apoštolského vyznání víry o několik století později, téměř jako by nám trvalo nějakou dobu, než jsme si uvědomili její význam. Jednoho dne možná budeme mít odvahu přidat také „společenství hříšníků“. Tělo Kristovo je jedním velkým a sdíleným smutkem a jednou nepřetržitou radostí, a my jsme spaseni pouhým setrváním v něm.
Jaký význam mají naše malé životy?
Od osvícenství jsme však byli vychováváni k přesvědčení, že každý z nás může „dělat věci po svém“, jako v písni Franka Sinatry, místo toho, abychom se účastnili velkého průvodu všech ostatních. Jak často říkám, pokud svou bolest nemythologizujeme, můžeme ji pouze patologizovat.
My, Zápaďané, jsme ztratili schopnost uchopit význam našich malých životů.
Jsme součástí něčeho většího?
Domnívám se, že ti, kteří vyrostli v bohatství mýtů a posvátných příběhů o Odysseovi a Athéně nebo o Kukuřičných matkách či Kali, možná našli smysl a útěchu pro svou bolest snáze než mnozí z nás dnes. Věděli, že na své cestě nejsou sami, zatímco my již nevěříme ani nežijeme tak, jako bychom byli nedílnou součástí mnohem většího příběhu.
Součástí kosmického tance?
Věříme, že jsme odděleni od kosmického tance, který stvořil řeckou komedii a tragédii a vedl pueblo indiány jihozápadu k tanci a vyřezávání kachen jako způsobu zaznamenávání lidských událostí nebo emocí. Pomáhat lidem uvidět, že jsou spolupracujícími členy představení, které již probíhá – a bude pokračovat – je jistě důvodem, proč tolik náboženství domorodých lidí bylo ve své podstatě uctíváním předků.
Život v Kristu
Jsme vyzváni, abychom si uvědomili, že nejsem první ani poslední, kdo toto utrpení pociťuje. Nyní se mohu rozhodnout být slabým, ale ochotným členem celého společenství svatých! Taková solidarita je jistě naší spásou, spíše než soukromá čistota nebo osobní celistvost. Pavel to nazval životem „v Kristz“, což je výraz, který použil několikrát, aby pojmenoval podobu a soudržnost naší kolektivní účasti.
Společná bolest
Možná musí být naděje kosmickou nadějí, aby byla vůbec nadějí. Možná je třeba bolest nést společně a po celou dobu; je velmi těžké ji nést sám nebo v daném okamžiku. Bojujeme proti ní jako proti něčemu nespravedlivému a nezaslouženému, místo abychom ji nesli jako akt lidské a milující solidarity.
Translated with DeepL.com (free version)
Adapted from Richard Rohr, The Tears of Things: Prophetic Wisdom for an Age of Outrage(Convergent, 2025), 101–102, 104.
Image Credit: Ravi Sharma, untitled (detail), 2021, photo, India, Unsplash. Click here to enlarge image. There is a wisdom that knows humanity as one continuous breath—the veil between worlds thin and alive—where the memory of our ancestors moves through our very cells.