Podvracení systému cti a hanby- Čtvrtek 19. března 2026
Richard Rohr poukazuje na to, jak se systémy cti a hanby odehrávají kolem nás i v nás dnes:
Žijeme v systému cti a hanby
Jedním z nejlepších způsobů, jak studovat Písmo, je použít optiku kulturní antropologie; jinými slovy, dozvědět se o sociálním prostředí, ve kterém Ježíš žil, a o problémech, s nimiž se potýkal. Zjišťujeme, že kultuře jeho doby drtivě dominoval systém cti a hanby, který byl z velké části založen na vnějších faktorech. Ve skutečnosti tak stále žijeme ve Spojených státech a západní Evropě, i když předstíráme, že ne.
Nemáme systém pro přirozenou důstojnost
Čest a hanba jsou to, co bychom nazvali majetkem ega, osobními komoditami, které můžeme ztratit nebo získat. Nemáme je přirozeně, takže si musíme pro svou čest pracovat a pak ji dávat na odiv a chránit. Musíme popřít svou hanbu, kterou bychom nyní nazvali stínovým já. V Ježíšově době v historii, a upřímně řečeno, i u mnoha lidí dnes, neexistoval žádný vrozený smysl pro sebe sama, žádný smysl pro přirozenou důstojnost, který by pramenil zevnitř.
Své já a svoji důstojnost dáváme najevo vnějším vzezřením
Náboženství v nejlepší a nejzralejší podobě je přesně to, co je pro tento problém potřeba. Bez zdravého náboženství a psychologie nebudeme mít žádný vnitřní ani vrozený zdroj pro naši vlastní důstojnost a pozitivní sebeobraz, žádné „stabilní jádro“. Místo toho jsme nuceni hledat své postavení a důstojnost navenek – tím, co nosíme, naší pracovní pozici, kolik peněz máme, jaké auto řídíme, nebo dokonce tím, kolik „dobrého“ děláme. To je docela křehký způsob života. Neustále hodnotíme: „Jak se mi daří? Jak vypadám?“
Bůh se neúčastní systému cti a hanby.
Proměněný věřící ví, že jeho stabilní jádro důstojnosti je něco, co Bůh bezdůvodně dává od okamžiku početí. Každý z nás je inherentně, objektivně, zcela a navždy Božím dítětem. Tu nemůžeme získat ani ztratit žádným úspěchem ani neúspěchem. Bůh se neúčastní systému cti a hanby.
Past v hodnotách „pravého muže“
Ve většině systémů cti a hanby, které jsou téměř vždy zakotveny v kulturně mužských hodnotách, „pravý muž“ vždy hledá to nejlepší, vrchol a nejvíce, co se týče rolí, moci, postavení a majetku. Ježíš se nás snažil osvobodit ze všech těchto pastí. V evangeliích nacházíme četná učení propagující sestupnou mobilitu. Nejznámější z nich mohou být: „Poslední budou prvními a první posledními“ (Matouš 20:16) a Ježíšovo důsledné uctívání těch nejmenších, outsiderů, hříšníků a fyzicky či mentálně postižených.
Past v dodržování pravidel
Nějaká forma systému cti a hanby se vyskytuje téměř v celých dějinách. V takovém systému existuje obrovský společenský tlak na dodržování „pravidel“. Pokud člověk pravidla nedodržuje, není čestný a již si nezaslouží respekt. A každý, kdo projeví respekt takovému „hanebnému“ člověku, je také považován za nečestného.
Ježíš odmítl systém hanby
Ježíš často a veřejně projevoval úctu „hříšníkům“ (viz Jan 8:10–11) a dokonce s nimi jedl (viz Lukáš 19:2–10; Marek 2:16–17). Tím otevřeně odmítal egoistický systém cti a hanby své doby – i té naší.
Prameny:
Adapted from Richard Rohr, A Spring Within Us: A Book of Daily Meditations (CAC Publishing, 2016), 104, 105, 107, 108.
Image Credit and Inspiration: Elianna Gill, untitled (detail), 2023, photo, Unsplash. Click here to enlarge image. A group of people, regardless of background, welcome each other into community.