Podvracení systému cti a studu – Pátek 20. března 2026
Psychoterapeut James Finley, který v mládí žil s násilným otcem, se znovu ocitl v situaci, kdy byl znovu traumatizován násilnickým knězem. Finley se podělil o to, jak se s ním Ježíš setkal v jeho hluboké hanbě a utrpení:
Jsem skutečnou osobou?
Byl jsem mladý muž žijící na okraji propasti s vědomím, že pokud mě Bůh miluje a váží si mě jako skutečného a milovaného ve svých očích, nemůžu předstírat, že nejsem skutečnou osobou, kterou Bůh miloval a povolal mě být…
Potřebuji se dostat do Ježíšovy přítomnosti
Uprostřed této cesty nikam jsem začal cítit, že mě Bůh vyzývá, abych se vzdal snahy překonat svůj strach a místo toho přinesl své pocity strachu a studu Ježíši. Už jsem byl ve svém srdci odhodlán řídit se pokynem svatého Benedikta v jeho Řeholi, že mnich by neměl „dávat přednost ničemu před Kristem“. Ale v tomto bodě jsem potřeboval překročit teologické chápání univerzálnosti Krista a modlit se, abych se dostal do Ježíšovy nesmrtelné přítomnosti.
V modlitbě hledám Ježíše
Pocitová potřeba modlit se tímto způsobem mě vedla k představě, jako v jakémsi bdělém snu, že jsem sám za měsíční noci v zahradě, kam podle evangelií Ježíš odcházel trávit celé noci sám v modlitbě. V duchu jsem si představoval, jak hledám Ježíše, abych se s ním mohl podělit o to, jak bezmocný jsem být věrný tomu, kým mě, jak jsem cítil, volá…
Moje představy
Pak jsem najednou, když jsem se rozhlédl sem a tam, uviděli Ježíše, jak sedí sám v měsíčním světle na okraji mýtiny. Přešel jsem mýtinu a poklekl mu k nohám. Cítil jsem jeho ruku na svém rameni, když jsem se naklonil blíž, abych mu zašeptal do ucha, a odhalil tak břemena své slabosti a strachu založené na studu.
Miluji tě
Když jsem vylil vše, co mé zraněné a bolavé srdce bylo pohnuto a schopno říct, Ježíš mě přitáhl k sobě a zašeptal mi do ucha tři slova, která mě osvobodila, slova, která ve mně dodnes zní jako ozvěna. Slyšel jsem ho šeptat: „Miluji tě!“ Omámený a překvapený tím, že jsem tak nevysvětlitelně milován, mi duch ve mě dal vědět, co jsme oba s Ježíšem čekali, až to slyšíme. Naklonil jsem se tedy blíž a zašeptal Ježíši své tajné „Miluji tě“.
Boží láska mne prostoupila
A v tom okamžiku jsme si uvědomili, že je věc jednou provždy vyřešena. Jde o to, že dobrá zpráva o Boží lásce k nám se nikdy neměří naší schopností být věrní tomu, když víme ve svém srdci, že nás Bůh volá. Jediným měřítkem Boží lásky k nám je nezměrný rozsah Boží milosrdné lásky, která nás prostupuje a bere nás k sobě uprostřed našich klopýtajících a zbloudilých cest.
Prameny:
James Finley, The Healing Path: A Memoir and an Invitation (Orbis Books, 2023), 84–87.
Image Credit and Inspiration: Elianna Gill, untitled (detail), 2023, photo, Unsplash. Click here to enlarge image. A group of people, regardless of background, welcome each other into community.