Za hranicemi binárních opozic – Pondělí, 1. června 2026
Otec Richard potvrzuje, že Bůh si přeje, abychom poznali a přijali celé své já i druhé:
Být sám sebou ve společenství
Bůh se zjevně cítí v rozmanitosti mnohem lépe než my a jeho konečný cíl je mnohem prostší. Bůh a celý vesmír se točí kolem dvou věcí: diferenciace (lidé a věci se stávají sami sebou) a společenství (život v podpůrné koexistenci). Fyzici a biologové to zdá se znají lépe než teologové a duchovní.
Náboženští vůdci se míjí s cílem evangelia
Náboženští lidé, kteří používají Písmo k odsuzování nebo vyloučení druhých, mají zřejmě jiné cíle a záměry než Bůh nebo Ježíš. Jejich argumenty se obecně týkají velmi světských záležitostí: moci a kontroly, strachu z druhých a neznámého a idealizace rodinné jednotky, kterou sám Ježíš nežil ani neidealizoval. Pokud mi nevěříte, podívejte se do evangelií.
Složité lidské zákony vůči jednoduchému Božímu
Institucionální náboženství má tendenci vnímat lidi jako velmi jednoduché; proto musí být zákon velmi složitý, aby je chránil v každé situaci. Ježíš dělá pravý opak: zachází s lidmi jako s velmi složitými bytostmi – odlišnými v náboženství, životním stylu, ctnostech, povaze a úspěchu – a udržuje zákon velmi jednoduchý, aby je přivedl k Bohu:
Miluj je zákon Boží
Jeden znalec zákona ho zkoušel: „Učiteli, které přikázání v Zákoně je největší?“ On mu odpověděl: „‚Miluj Pána, svého Boha, z celého svého srdce, z celé své duše a z celé své mysli.‘ Toto je první a nejdůležitější, a druhé je mu podobné: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘ Na těchto dvou přikázáních spočívá celý Zákon a Proroci“ (Matouš 22:35–40).
Ego a nálepkování vůči svobodě být sám sebou
Ježíš riskuje tím, že dává lidem svobodu být sami sebou a milovat Boha podle toho, jaké mají srdce, duši, tělo a mysl! Náboženství se vyvinulo kvůli sociální kontrole, ale Ježíš nám nedává moc podnětů pro tento mechanismus. Ježíš klade jinou sadu otázek, které odstraňují naše soukromé záměry a připomínají nám způsoby, jakými jsme ještě nezačali milovat. Pro Ježíše jde především o jednotu – jednotu s Bohem, s ostatními a s tím, co je, ať už se to jeví jakkoli. Nesmíme se nechat zmást nálepkami. Všichni někam patříme, ale jak chytře nám naše morální přetvářka brání v tom, abychom se vypořádali s tím, co máme přímo před sebou! Jak důmyslně se naše ego chrání před soucitem a porozuměním. [1]
Autorka Jen Austin uvažuje o tom, jak nás Bůh zve k tomu, abychom překročili úhledné kategorie:
Lidská důstojnost a zdravý rozum vůči kategoriím a vylučování
Je součástí lidské tendence zařadit všechno do úhledné malé kategorie…. Kategorie nám však také umožňují zahrnovat a vylučovat lidi na základě charakteristik, které nám jsou neznámé nebo kterým nerozumíme. Černí nebo bílí, homosexuálové nebo heterosexuálové – trávíme spoustu času a plýtváme spoustou energie vytvářením a lpěním na nálepkách v naší kultuře, často na úkor základní lidské důstojnosti a zdravého rozumu… Bůh je větší než všechny naše malé škatulky. Boží láska přesahuje hranice, které na zemi vytyčujeme. [2]
Prameny:
[1] Adapted from Richard Rohr, “Where the Gospel Leads Us,” in Homosexuality and Christian Faith: Questions of Conscience for the Churches, ed. Walter Wink (Fortress Press, 1999), 86, 87, 88.
[2] Jen Austin, Coming Out Christian: Finding Wholeness in Faith and Sexuality (Sources of Hope Publications, 2006), 223.
Image credit and inspiration: Beth Macdonald, untitled (detail), 2022, photo, Unsplash. Click here to enlarge image. An estuary reveals a world that is more than just land or water, but something beyond them both.