Jób a tajemství utrpení – Úterý, 4. srpna 2026
Než se Jóbovi přátelé pustí do svých dlouhých proslovů, v nichž se snaží ospravedlnit Jóbovo utrpení, poukazuje odbornice na Starý zákon Ellen Davisová na to, že jejich nejsoucitnějším činem je prostě jen sedět s ním v jeho zármutku a utrpení.
Nejdůležitější na Jobově mlčení je to, že v něm nezůstává sám. Přidávají se k němu tři přátelé – Elifaz, Bildad a Zofar –, kteří se doslechli o Jobově utrpení a přišli z daleka, aby ho utěšili.
A oni z dálky pozvedli oči, ale stěží ho poznali. A pozvedli hlasy a plakali, a každý z nich roztrhl své roucho a sypali si prach na hlavu do vzduchu. A seděli s ním na zemi sedm dní a sedm nocí, aniž by k němu promluvili jediné slovo, neboť viděli, jak veliká byla jeho bolest. (Jób 2,12–13)
Ticho s druhými
Těch sedm dní mlčení patří jistě k nejvýznamnějším projevům pastorační péče, jaké kdy byly vykonány. Židovský zvyk „sedět šiva“ (doslova „sedět sedm“, kdy přátelé přicházejí, aby po dobu jednoho týdne seděli s pozůstalými v jejich domě) připomíná moudrý soucit přátel v tomto dlouhém okamžiku sdíleného zármutku. Více než dva a půl tisíce let po sepsání knihy Jób je tento jediný čin Jóbových společníků denně napodobován těmi, kdo utěšují, po celém světě. Ticho zachovávané s druhými má zvláštní kvalitu. Je jako jemný závoj, který zachovává odstup, a přesto podivuhodně prohlubuje vzájemné vnímání. Ticho od nás vyžaduje, abychom byli vnímaví k nevyřčeným potřebám druhých, potřebám, o nichž oni sami možná ještě nevědí. Je to mocný prostředek k posilování vzájemné podpory mezi námi, které si Bůh svěřil jeden druhému v této poušti bolesti a pochybností.
Sdílené ticho
Ten týden sdíleného ticha je pro Joba obdobím přechodu. V něm nachází slova, jimiž může vyjádřit vše, co má na srdci, a přiznat bolest všeho, čím prošel… Ticho umožňuje bolesti proniknout do našeho srdce, „hlubina volá k hlubině“ (Žalm 42,8). Ticho k nám přichází v zármutku jako utěšitel, kterého se bojíme, neboť nás zve hlouběji do nás samých, do temných míst, kde vyvstávají pochybnosti a bolest se stává plně vnímatelnou, kde již nelze popřít ztrátu. Ticho je přítel, který nás vyzývá k uzdravení, když si přejeme jen útěchu. Uzdravuje nás nejprve tím, že nás činí prázdnějšími, že v našich srdcích vyřezává prostor… Ticho nutí Joba, aby se postavil Bohu na odpor. Když Job konečně najde slova, vytrvale požaduje, aby Bůh vstoupil do propasti ztráty a tam se mu zjevil.
Prameny:
Ellen F. Davis, Getting Involved with God: Rediscovering the Old Testament (Cowley Publications, 2001), 126–127.
Image Credit and Inspiration: Aurelio Marcelino, untitled (detail), 2022, photo, Surabaya, Indonesia. Unsplash. Click here to enlarge image . In suffering and grief, we are not meant to sit alone. Community gathers around us, holding space and bearing witness together, even when there are no words.