Návrat domů – Pondělí, 12. října 2026 – Den domorodých obyvatel
Domov je pocit uprostřed mé hrudi, pocit správnosti, rovnováhy a harmonie mysli, těla a ducha…. Být od něj pryč, byť jen na jeden den, znamená mít toto ostré vědomí. Znamená to také vědět, že domov je to, co do něj vnáším, a v tom spočívá jisté a tiché poznání, že domov je ve mně a vždy v něm byl.—Richard Wagamese, Embers
V podcastu „Everything Belongs“ hovoří otec Richard o duchovní cestě, která se vine pryč od našeho pravého domova a zase k němu:
odchod a návrat
Prvním odchodem z domova je, dá se říci, vytvoření ega. Ačkoli se jedná o nezbytný proces, je to zároveň vytvoření odloučení. Znamená to, že se stavím do centra pozornosti. Pravděpodobně to potřebujeme, alespoň dokud nedosáhneme středního věku. Poté však musíme dovolit, aby to, co jsme stvořili, bylo od-stvořeno. Možná jsem byl skvělý basketbalista, ale to už je pryč. Nebo jsem možná byl hezký, ale to už je pryč.
Návrat od ega ke svému já
Když dokážeme říci „ano“ k návratu od ega domů a přesto být šťastní, splnili jsme svůj úkol. Moje pravé já je v Bohu, a ne v tom, co jsem vytvořil. Moje vlastní stvořené já mi poskytlo hezkou stezku, po které jsem mohl kráčet, a něco, co jsem mohl každý den dělat, ale ve skutečnosti to nejsem já. Může to být moje kariéra nebo moje povolání; ale jakkoli je to dobré, není to moje pravé já, můj domov v Bohu.
návrat domů
V metaforě života jako cesty si myslím, že jde nakonec o návrat domů, tam, kde jsme začali. Jak se blížím ke smrti, hodně o tom přemýšlím. Myslím, že nejlepší způsob, jak popsat to, co přijde dál, není „umírám“, ale „konečně jdu domů“. Ještě nevím, jaké to je, ale ve svém pokročilém věku opravdu věřím, že je to domov. Nevím, odkud ta důvěra pochází, ani jak ten domov vypadá, ale vím, že nejdu na nějaké nové místo. Jdu na všechna místa, která jsem důvěrně znal. Ukazují mi cestu k tomu velkému a hlubokému, k Velké Skutečnosti. Opravdu si myslím, že o tom všem je právě návrat domů. [1]
Bývalý episkopální biskup a teolog Stephen Charleston nám nabízí
požehnání pro naši životní cestu
Jsou nám odpuštěny chyby, které jsme udělali.
Jsme milováni bez podmínek.
Jsme požehnáni, aniž bychom o to prosili.
Je o nás postaráno, když jsme neopatrní.
Jsme chápáni, i když to, co děláme, nedává smysl.
Jsme v paměti
I když jsme zapomněli sami na sebe….
Duch kolem nás je soucit.
Možná tomu všemu nerozumíme.
Možná se velmi lišíme v tom, jak to popisujeme.
Ale každý z nás má pozvání ke svobodě,
šanci vidět hlouběji, cestu, po které se vrátíme domů.
Probouzíme se k tomu, co je posvátné. Rosteme do svatosti.
Nacházíme to, co tu vždy bylo. [2]
Prameny:
[1] Adapted from Mike Petrow, Paul Swanson, and Richard Rohr, “Tips for the Road,” Everything Belongs, season introduction, ep. 5 (Center for Action and Contemplation, 2023), podcast. Available as MP3 audio and PDF transcript.
[2] Reprinted with permission from Spirit Wheel: Meditations from an Indigenous Elder by Steven Charleston. Copyright © 2023 Broadleaf Books. Page 222.
Image credit and inspiration: Andrew Wong, untitled (detail), 2022, photo, Penang, Malaysia. Unsplash. Click here to enlarge image. The inner sanctum is always with us, shedding light on who we are, our journey with and to the divine.