V tomto žalmu uprchlíci v exilu (židé v Babyloně) odmítají zpívat. Odmítají obětovat svou vlastní důstojnost a lidskost pro zábavu svého utlačovatele. Jejich bolest se ozývá staletími a ptá se nás: Kde dnes lidé zažívají exil? Odvažujeme se je humanizovat a cítit jejich bolest? Odvažujeme se brát jejich příběh vážně – i když to uráží elity dnešních říší násilí a nadvlády?
