Dokonalost není odstranění nedokonalosti, jak si myslíme. Božská dokonalost je ve skutečnosti schopnost rozpoznat, odpustit a přijmout nedokonalost – stejně jako to dělá Bůh s námi všemi.
Uvolnění potřeby dokonalosti
R.Rohr: Naše selhání otevírají naše kamenná srdce a posouvají náš ztuhlý myšlenkový prostor směrem k pochopení a trpělivosti. Právě to, že to děláme špatně, děláme chyby, jsme odmítnuti a zažíváme bolest, nás vede k naprostému spolehnutí se na Boha.
Boží láska zahrnuje nedokonalost
Jakmile přestaneme očekávat, potřebovat nebo vyžadovat, aby něco nebo někdo byl dokonalý, jsme mnohem šťastnější. Prokazujeme tím službu sobě i světu. Není snadné to dělat jinak než skrze život a milost Boží, která námi proudí.
Záblesk lásky, radosti a pokoje
A i přesto zůstává království tajemstvím těsně za naším uchopením….. Všechno, co máme, jsou skoro královstvím a nebo citace království a svatyně na cestách. Všechno, co máme, jsou nedokonalí lidé v nedokonalém světě, kteří se ze všech sil snaží vytvářet vnější známky vnitřní milosti a na celé cestě klopýtají.
Objevování malé cesty
Na rozdíl od „velké cesty“ heroického perfekcionismu v podstatě učí, že jako malá „se všemi [svými] nedokonalostmi“ je přitahována Boží láskou. Bůh ji musí milovat a pomáhat jí, protože je „příliš malá na to, aby vystoupala po drsném schodišti dokonalosti“. [5] S naprostou důvěrou „uvěřila, že je nekonečně milována nekonečnou Láskou“.
Bůh miluje nedokonalé věci
Pravda se totiž nenachází v našem úsilí stoupat, ale úplně dole v naší obyčejné přirozenosti. Stoupali jsme vzhůru, ale nenašli jsme Krista, protože on sestoupil dolů skrze své vtělení