V tom spočívá genialita toho, co Pavel nazývá „bláznovstvím kříže“ (1 Kor 1,18), bláznovstvím neúspěchu: že nám nepřináší uspokojení, které chce naše ego. Nevím, jestli rostu. Nevím, jestli „prohlubuji svůj vztah s Ježíšem“, jak křesťané rádi říkají. Doufám, že ano, ale jakékoli samolibé uspokojení z toho nepřinese nic dobrého ani mně, ani Ježíši. Ale každý den s vědomím, že jsem Ježíše ještě nezačal milovat? Tato neustálá zkušenost malosti je františkánskou cestou.
