Pro Nouwena to vychází ze skutečnosti, že naše životy nepatří jen nám, ale i ostatním. To platí i o naší smrti. Pokud zemřeme s pocitem viny, hanby, hněvu nebo hořkosti, bude to součástí toho, co zanecháme světu, a bude to zatěžovat životy naší rodiny a přátel. Pokud zemřeme bez smíření, v hořkosti, téměř každá vzpomínka, kterou po sobě zanecháme, bude způsobovat neklid a bolest. A to bude náš odkaz. Naopak, pokud zemřeme v pokoji, smířeni s našimi blízkými i se světem, s vřelým a vděčným srdcem, pak právě tato vřelost a láska budou duchem, který po sobě zanecháme, a téměř každá vzpomínka na nás přinese ostatním teplo, takže naše smrt v pokoji a smíření se stane naším posledním darem – nádherným a trvalým – pro naše blízké.(Henri J.M. Nouwen)
