Prožívání vlastních pouští

Ironií je, že poušť nemusíte ve svém životě hledat; obvykle vás dostihne. Každý si projde pouští…. Může mít podobu nějakého utrpení, prázdnoty, zhroucení, rozchodu, rozvodu nebo jakéhokoli traumatu, které nás v životě potká. Oblékání této pouště do našich závislostí nebo připoutaností – k hmotným statkům, penězům, jídlu, pití, úspěchu, obsesím nebo čemukoli jinému, k čemu se chceme obrátit nebo co nám může být k dispozici, abychom se na něm mohli spolehnout – oddálí naprostou osamělost a vnitřní ustrašenost prožitku pouště. Pokud touto zkušeností procházíme nedobrovolně, může být zdrcující i drtivá. Pokud však tuto zkušenost přijmeme dobrovolně, může se ukázat jako konstruktivní a osvobozující.