Ježíš tak představuje své přátele (učedníky) svému příteli (Bohu) v každodenní modlitbě známé jako „Otče náš“. Ducha těchto slov možná lépe vystihuje „Otče náš příteli“ nebo jen „náš příteli“. Tato myšlenka „našeho přítele v nebi“ byla tehdy revoluční, protože Ježíš, se choval jako prostředník pro společenství s Bohem. Ježíš odstranil posvátnou propast mezi Bohem a námi.
