Je tak vzácné najít sebe sama, jak důvěřujeme – ne systémům a -ismům tohoto světa – ale stojíme na místě, kde nabízíme svou trošku soli, kvasu a světla.—Richard Rohr
Pozice odporu
Ježíš nás vyzývá, abychom světu dali chuť, smysl, cíl, směr, touhu. Je to pokorná pozice, že? Mnohem raději bychom byli ve vedení. Ale kdykoli má někdo nebo něco veškerou moc, většinou ji zneužívá. Ježíš nás před mocí varuje, protože jen málokdo s ní dokáže zacházet. Většina z nás ji využívá k vlastnímu zvelebování, k vlastnímu povýšení a postupu v cestách světa, což obvykle znamená více peněz a více moci.
Proč je sůl důležitá?
Sůl země a křesťanství: Jsme známí spíše jako sůl, která zhoršuje rány, dráždí duše a ničí dobro. Jsme považováni za arogantní, panovačné, protivné a bez zájmu o vylepšení čehokoli kromě sebe samých. Jsme známí tím, že svou moc hromadíme, a ne že ji rozdáváme. Jsme známí tím, že zahanbujeme, nikoli žehnáme. Jsme známí tím, že svá slova používáme k pálení, nikoli k léčení.
To není to, co Ježíš zamýšlí, když nás nazývá solí země.
Být solí a světlem
Jste sůl země, ale když sůl ztratila svou chuť, jak jí lze slanost navrátit? Už není k ničemu dobrá, ale je odhozena a pošlapána. Vy jste světlo světa. Město postavené na kopci se nemůže skrýt. Lidé nerozsvěcují lampu a nestrkají ji pod koš, nýbrž ji stavějí na svícen a ona svítí všem v domě. Stejně tak ať vaše světlo svítí před ostatními, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích (Matouš 5,13-16).