Jak stárneme, stává se „vážnost“ simulakrem moudrosti, a dokonce i cti. Ochuzeni o čest, která nám byla v dětství odepřena, se stáváme velmi ochotnými účastníky jakéhosi duchovního zrání, které ctí hluboké a vážné, a to i na úkor prostého a krásného. Ve skutečnosti cesta k úžasu není sofistikovanost, intelekt nebo artikulace; je to zpětně natažená hodina…..
