– Lékař, jáhen terciář, který se stal na sklonku života knězem – duchovní průvodce pro nemocné
Před rokem 1989 působilo v Praze v utajení několik skupin františkánů – terciářů, které duchovně vedl P. Alois Moc OFM, obdobně jako další skupiny P. Inocenc Kubíček OFM. V jedné ze skupin patera Moce jsem byl členem já spolu s manželkou. Scházeli jsme se převážně v bytech. V roce 1985 přivedl náš duchovní vůdce na jedno takové setkání nového bratra – lékaře Františka Mališe, který právě v tajnosti složil terciářské profesní sliby. To jsem ještě netušil, že mě s Františkem záhy spojí osobní přátelství a mnohaletá spolupráce na křesťanském humanitárním díle Concordia. Oba jsme také velmi úzce kooperovali s Kongregací milosrdných sester sv. Karla Boromejského, jejíž pozdější generální představená SM Remigie Češíková SCB byla již tehdy, jako tajná boromejka, zdravotní sestrou ve Františkově ordinaci.
Životopis
P. Doc. MUDr. RNDr. PhMr. Mgr. František Mališ DrSc.se narodil 30. září 1922 v rodině hluboce zbožných františkánských terciářů ve Frýdlantu nad Ostravicí pod Lysou horou. Rodina byla zcela nemajetná. Tatínek zemřel, když bylo Františkovi osm let, a maminka poté vychovávala dva syny ve velmi skromných finančních poměrech. Starší bratr Arnošt absolvoval po maturitě studium teologie a stal se knězem. Jeho duchovní služba byla však krátká, neboť byl v roce 1948 – krátce po vysvěcení zatčen StB, vězněn na Mírově i v dalších kriminálech a zemřel v Jáchymově jako mučedník komunistického režimu.
Malý František chodil do školky k boromejkám a potom do jezuitské školy na Velehradě, odkud v roce 1936 přestoupil do kvarty na saleziánské gymnázium ve Fryštáku. V oktávě byl zatčen gestapem a posléze totálně nasazen. Teprve po válce složil tzv. válečnou maturitu a byl přijat ke studiu farmacie na Univerzitu Karlovu. Po absolvování tohoto studia nastoupil do zaměstnání ve Státním zdravotním ústavu. Svůj špatný „kádrový profil“ nahrazoval intenzivní prací a dálkovým studiem postupně ve dvou dalších oborech – na přírodovědecké fakultě a lékařské fakultě Karlovy univerzity. Tak dosáhl unikátní kombinace tří oborů, a tím i možnosti interdisciplinární specializace na biochemickou diagnostiku zažívacího traktu. Díky tomu mohl po určitém uvolnění totalitního komunistického režimu získat i velký doktorát a docenturu na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Nesměl však z politických důvodů vykonávat žádnou vedoucí funkci. V té době se oženil a manželům se narodily dvě dcery. Manželka však bohužel brzy vážně onemocněla, takže o ni spolu s mladší dcerou dlouhá léta pečoval. V šedesáti letech opustil vědeckou činnost a vybudoval gastroenterologickou ambulanci v rámci Obvodního ústavu národního zdraví v Praze 4, kde pak působil dalších deset let jako lékař – specialista, známý svým citlivým lidským přístupem k nemocným. Mezi jeho pacienty bylo mnoho kněží (včetně těch, kteří neměli státní souhlas) a dalších věřících.
Duchovní život
Duchovní rozměr života Františka Mališe byl velmi široký. V katolické víře byl vychováván od útlého dětství a tuto víru si pak uchoval trvale. Již v době dospívání uvažoval o kněžství, ale tehdy se ještě pro takovou službu necítil povolán. Zvolil si proto laické povolání a posléze uzavřel manželství s dívkou z katolické rodiny, rovněž postižené komunistickou zvůlí. Manželé pak společně vychovali ve víře i obě své dcery. Příznačné bylo, že i jako laik se František modlil denně breviář a usiloval o co nejčastější účast na mši svaté. Byl také velkým mariánským ctitelem. Při své lékařské praxi se setkal s P. Aloisem Mocem OFM, který byl s jeho bratrem ve vězení na Mírově. Jeho prostřednictvím se blíže seznámil se Sekulárním františkánským řádem a počátkem osmdesátých let vykonal v tomto řádu v tajnosti kandidaturu a noviciát, jakož i složil v roce 1985 řádovou profes.
Po listopadu 1989 vystudoval br. František dálkově katolickou teologickou fakultu Univerzity Karlovy a během studia přijal z rukou biskupa Františka Václava Lobkowicze v kostele Panny Marie Sněžné v Praze jáhenské svěcení. Jako stálý jáhen pak působil při kostele Stětí sv. Jana Křtitele v Praze 10 – Hostivaři, kde měl zejména na starosti nemocné, které navštěvoval a přinášel jim Tělo Páně.
Kněžský život
Po úmrtí manželky byl jáhen František Mališ dne 23. 1. 1999, ve svých 76 letech, vysvěcen ve Frýdku-Místku biskupem Františkem Václavem Lobkowiczem na kněze a byl ustanoven duchovním asistentem pro sestry boromejky a pro místní společenství Sekulárního františkánského řádu při kostele sv. Františka v Praze 4 – Krči. V srpnu 2000 vážně onemocněl a do své péče jej převzaly sestry boromejky v Domově sv. Karla Boromejského v Praze – Řepích. I zde však, pokud mu to zdravotní stav umožňoval, sloužil jako kněz nemocným. A tato jeho služba se vyznačovala otevřeností ke všem – katolíkům, křesťanům jiných vyznání i nevěřícím. V té době také napsal dnes již velmi rozšířenou knížečku „Duchovní průvodce pro nemocné“ (vyd. Concordia Pax, 2002, 2005, 2011).
I když od konce roku 1989 spočívalo těžiště aktivit Františka Mališe již v duchovní oblasti, je třeba uvést, že v těchto posledních letech jeho života byly ještě dva okruhy dalších činností, kterým se věnoval a v nichž využil svých zkušeností z řízení a organizování práce ve zdravotnictví a v humanitární sféře. Byla to obětavá práce pro sestry boromejky a pro Concordii.
Po ukončení provozu své gastroenterologické ambulance vyhověl žádosti sester a převzal od 1. října 1993 funkci ředitele Nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Boromejského v Praze pod Petřínem, kterou vykonával do konce roku 1995. Velmi se tak zasloužil v této kritické době o převedení nemocnice, jež byla kongregaci boromejek po čtyřiceti letech navrácena, do nové formy provozu, o zkvalitnění a stabilizaci personálního zabezpečení a zejména o podporu křesťanského přístupu k péči o pacienty.
Mimořádný význam mělo i působení Františka Mališe v rámci skupiny křesťanských humanitárních organizací Concordia, inspirovaných především projekty prvorepublikového křesťanského politika a františkánského terciáře JUDr. Františka Noska. První z organizací Concordia bylo družstvo katolických věřících, jehož přípravný výbor vznikl v červnu 1989, ale zahájit činnost bylo možno až na počátku roku 1990. Mezi zakladateli bylo dvacet františkánských terciářů v čele s bratrem Mališem, jenž byl zvolen prvním předsedou. Postupně pak vzniklo z iniciativy prvotního družstva více nových organizací (družstvo Concordia Brno, investiční fond Concordia Invest, družstevní záložna Concordia Credit, nadace Memento Lidice a další). Zastřešující a koordinující organizací se stalo občanské sdružení Concordia Pax, kde převzal František Mališ předsednictví.
Kněz Kristův P. František Mališ zemřel 26. května 2003 a po zádušní mši svaté u Panny Marie Sněžné v Praze bylo jeho tělo uloženo na čestném místě na hřbitově boromejek v Praze – Řepích.
(autorem je Jan Josef Smrčina OFS)