Patnáctý týden: Moudrost pouště
Autorka a podcasterka Cassidy Hallová zkoumá poušť jako metaforu těžkých období v našich životech:
Až na dřeň v samotě
Někdy nás pouštní podmínky vybízejí k tomu, abychom se zbavili všeho nepotřebného a všeho, co nám brání v kutání vpřed….. Poušť nás destiluje do absolutní syrovosti toho, kým jsme, a ptá se nás, kým chceme být. Poušť si vždy najde způsob, jak odhalit jádro našeho lidství v celé jeho obnažené zranitelnosti. A my musíme prožít okamžiky pouště, abychom přežili. Slova života nás dostanou do dalšího dne. Vybrané i nevybrané pouště je třeba překračovat….. Jak naznačují pouštní mniši, jedinou cestou přes pouště života je setrvat v praxi zkoumání sebe sama, setrvat v Boží přítomnosti, když se odhalujeme, abychom skutečně viděli a byli…..
Dary pouště jsou skutečné
I když o dary pouště nestojím, vím, že jsou skutečné; časem je budu schopen přijmout. Nevybrané pouště mého života byly často místy mého nejhlubšího růstu, kde jsem nalezl liminální poznání, uzdravení, nové vrstvy zranitelnosti a tichý rozkvět. Připomínám si slova života, která ke mně přicházela v minulých zkušenostech, včetně slov a moudrosti, které jsem obdržel od raných i moderních pouštních mnichů…..
Pochopit sebe sama a své místo v komunitě
Většina pouštních mnichů se zavázala k určitému rytmu kombinujícímu modlitbu, sebereflexi a hledání Boha. A uprostřed tohoto závazku nabízela pouštní krajina vlastní pozvání do hloubky, k růstu a připomínku, že nikdy nejsme sami. Pouštní rostliny, stejně jako pouštní mniši, nás znovu učí o nutnosti prohloubit své kořeny. Pouští si neseme jen to, co musíme: naši závislost na kořenových systémech, komunitní péči a vzájemném propojení; jasnost poznání, které kousky nás samých musí zemřít; a nadčasovou lekci, jak poznat a pochopit sebe sama důvěrněji.
Díky zkušenostem z pouště se učíme hlouběji pečovat o sebe i o svět:
Pouští je mnoho – prostorů pro tebe
Pouští je mnoho. Vybraná i nevybraná pouštní setkání mi otevřela možnost vidět a zažít v sobě více prostoru pro celý svět – nést sebe, milované a svět s otevřenýma rukama; se soucitným, zranitelným a něžným přijetím. Odtud rozpoznávám svou schopnost působit ve světě s hlubší jasností o tom, kdo jsem a co mám říkat – nebo se projevovat…..
Prostory samoty jsou posvátné
V prostornosti samoty se otevíráme pravdě o sobě samých. Hlouběji zakořeňujeme, zkoumáme, zbavujeme se a zjemňujeme. I v pouštních okamžicích každodenního života jsme zváni k obnově, kdy se zázrak nejistoty setkává s posvátným zastavením uprostřed rušného dne. A téměř vždy jsou pouštní prostory místy a okamžiky paradoxu: poznání uprostřed nevědění, osvěžení na vyprahlých místech, život uprostřed smrti, plodnost v neplodnosti, půlnoční rozkvět a přijetí ročních období.
Translated with DeepL.com (free version)