Shrnutí patnáctého týdne 6. – 11. dubna 2025

Neděle

Západní křesťané postupovali tak, jako by první staletí křesťanství nebyla důležitá nebo nebyla součástí základního Kristova tajemství. Právě věci, které první křesťané zdůrazňovali – jako je tichá modlitba, zbožštění, univerzální obnova a důležitost praxe – patří k nejvíce opomíjeným částem západní církve. -Richard Rohr

Monday

Pro pouštní matky a otce nebyla modlitba chápána jako transakce, která nějak potěší Boha, ale jako proměna vědomí toho, kdo se modlí. -Richard Rohr

Úterý

Potřebujeme ty hodnoty, které jsou ústřední pro africké mnišství a raně křesťanskou pohostinnost; patří k nim komunitní vztahy, pokora a soucit. -Barbara Holmes

Středa

Pouštní mniši, kteří opustili hluk a nepořádek městského života, kladli důraz na stručnost řeči. Věděli, že slova příliš snadno překážejí tomu, co je nejdůležitější. -Belden Lane

Čtvrtek

Samota je odvážné setkání s naším nahým, nejsyrovějším a nejskutečnějším já v přítomnosti čisté lásky. Poměrně často k tomu může dojít přímo uprostřed lidských vztahů a rušného života. -Richard Rohr

Pátek

Téměř vždy jsou pouštní prostory místy a okamžiky paradoxu: poznání uprostřed nepoznání, osvěžení na vyprahlých místech, život uprostřed smrti, plodnost v neplodnosti, půlnoční rozkvět a přijetí ročních období. -Cassidy Hall

Dej mi slovo

Patnáctý týden Cvičení

slovo

Jednou přišel k Basilovi z Cesareje mnich a řekl: „Řekni slovo, otče.“ Basil odpověděl: „Budeš milovat Pána, svého Boha, celým svým srdcem.“ A mnich hned odešel. O dvacet let později se vrátil a řekl: „Otče, snažil jsem se dodržet tvé slovo, teď mi řekni ještě jedno slovo.“ A on řekl: „Miluj svého bližního jako sebe samého.“ A mnich se poslušně vrátil do své cely, aby to také dodržel.  – Výroky pouštních otců, Benedicta Ward

Duchovní spisovatelka Christine Valters Paintnerová navrhuje, abychom si osvojili pouštní praxi prosby o „slovo“: 

Slovo pro růst

Tato tradice prosby o slovo byla způsobem, jak hledat něco, o čem by se dalo přemýšlet mnoho dní, týdnů, měsíců, někdy i celý život. Slovo bylo často krátkou větou, která měla příjemce živit a vyzývat. Slovo bylo určeno k tomu, aby s ním člověk zápasil a pomalu do něj vrůst….. 

Slovo se vyvíjelo i několik let

Tento příběh ukazuje, jak se na slově dalo pracovat i několik let. Hledané slovo nebylo teologickým vysvětlením nebo radou. Bylo součástí vztahu, který vznikl mezi starším a novicem, a předpokládalo se, že toto slovo, až ho žák přijme, bude životodárné….

Požádejte o své vlastní slovo

Až budete pracovat s moudrostí pouštních otců a matek, zvažte, zda neuvolníte svou mysl, která přemýšlí, a vstoupíte do prostoru přijímání. Představte si sami sebe v tomto příběhu a požádejte o své vlastní životodárné slovo. Tímto slovem může být vhled z textu. Může přijít v této chvíli klidu nebo se může objevit později během dne v podobě verše poezie, moudrosti nabídnuté z nečekaného zdroje, symbolu ze snu nebo obrazu, na který narazíte a který se zmocní vaší představivosti. 

naslouchej

Často žádám o slovo při svých každodenních procházkách. Naslouchám tomu, co by mi mohly nabídnout stromy a holubi. Když slovo obdržím, často se mi potvrdí díky synchronicitám, které se mi nadále zjevují. Smyslem slova je jednoduše ho podržet v srdci, obracet ho stále dokola, přemýšlet o něm, ale neanalyzovat ho. Dejte mu v sobě prostor, aby mohlo promluvit.