Patnáctý týden: Moudrost pouště
Richard Rohr se zamýšlí nad tím, jak bychom mohli podobně jako pouštní mystici rozvíjet vnitřní svobodu prostřednictvím praxe a samoty:
Najít svoji vnitřní svobodu
Pouštní otcové a matky odcházeli z měst do pouště, aby žili svobodně, nezávisle na ekonomické, kulturní a politické struktuře římské říše. Abbové a ammové věděli, stejně jako bychom měli vědět my, že impérium bude nespolehlivým partnerem. Uvědomovali si, že musí najít vnitřní svobodu od systému, než se do něj budou moci vrátit s opravdovou láskou, moudrostí a vstřícností. To je dodnes přetrvávající dynamika, jinak si „kultura dává křesťanství k snídani“, abychom použili moderní obrat, a naše hluboká transformační síla se do značné míry ztrácí.
Najít vnitřní klid a ticho
Jak můžeme najít vnitřní svobodu? Všimněte si, že kdykoli trpíme bolestí, mysl se vždy rychle ztotožní s negativními aspekty věcí a znovu a znovu je přehrává, čímž nás hluboce zraňuje. Téměř všichni lidé mají nutkání fixovat se téměř výhradně na to, co je špatně, což je důvod, proč se tolik lidí stává ustrašenými, plnými nenávisti a omotanými kolem svých negativních komentářů. Tento vzorec je třeba včas a definitivně rozpoznat. Klid v duši je oxymóron. Když jsme ve své mysli, málokdy jsme v klidu; když jsme v klidu, nikdy nejsme jen ve své mysli. Raní křesťanští abbové a ammové to věděli a nejprve trvali na nalezení vnitřního klidu a ticha, které jsou nezbytné ke zkrocení posedlé mysli.
Najít svoji „celu“
V příběhu z knihy Benedikta Warda Výroky pouštních otců: „Jeden bratr přišel do Scetis navštívit abbu Mojžíše a požádal ho o slovo. Stařec mu řekl: „Jdi, posaď se do své cely a tvá cela tě všemu naučí.“ A on mu odpověděl: „Jdi, posaď se do své cely a tvá cela tě všemu naučí.“ [1]
Samotář může klidně žít v davu
Nemusíme však mít celu a nemusíme utíkat před povinnostmi aktivního života, abychom zakusili samotu a ticho. Amma Syncletica řekla: „Je mnoho lidí, kteří žijí v horách a chovají se, jako by byli ve městě, a marní svůj čas. Je možné být v mysli samotářem, a přitom žít v davu, a je možné, aby ten, kdo je samotář, žil v davu [svých] vlastních myšlenek“. [2]
Samota je místo tvého obrácení
Pouštní mystici pod pojmem samota nemysleli pouhé soukromí nebo chráněný prostor, i když i to je potřeba. Pouštní mystikové viděli samotu, slovy Henriho Nouwena, jako „místo obrácení, místo, kde umírá staré já a rodí se nové já, místo, kde dochází ke vzniku nového muže a nové ženy“. [3]
Samota je setkání se svým skutečným já
Samota je odvážné setkání s naším nahým, nejsyrovějším a nejskutečnějším já v přítomnosti čisté lásky. Poměrně často k tomu může dojít přímo uprostřed lidských vztahů a rušného života.
Translated with DeepL.com (free version)