Patnáctý týden: Moudrost pouště
Kontrakulturní postoj pouštních abbů a ammů popisuje ve své přednášce pro CAC Living School kontemplativní teolog Belden Lane:
Tři důležité věci odlišovaly pouštní mnichy od světa, který opustili: jednoduchost jazyka, radikální odpuštění a skrytost vlastního já.
Jednoduchost jazyka
První z nich byla jednoduchost jazyka. Když kladete důraz na ticho a vzácnost, jak vás to učí sama země, jazyk, který používáte, bude velmi řídký. Lidé na poušti nemají tendenci příliš mluvit. Mniši, kteří opustili hluk a nepořádek městského života, kladli důraz na stručnost řeči. Věděli, že slova příliš snadno překážejí tomu, co je nejdůležitější…..
Úspornost řeči
Úspornost řeči mnichů se projevila i na způsobu, jakým mluvili o Bohu. Rozlehlý prostor pouště udělal na myšlení těchto prvních křesťanů své. Zlomila jejich závislost na bezelstných odpovědích a teologických vysvětleních. Velmi snadno se přistihli, že jim dochází řeč. Věděli, že v samotném Božím bytí je obrovský prostor, který přesahuje jejich schopnost porozumět, ne nepodobný samotné poušti. Bůh nakonec přesahuje vše, co lze vyjádřit slovy…..
Radikální odpouštění
Druhým významným tématem teologického zakotvení těchto pouštních křesťanů byl důraz na radikální odpuštění. Byli velmi nároční v disciplíně, kterou přijali, ale tato tvrdost byla vždy zakotvena v lásce. Byli hluboce citliví na zranění, která si bratři a sestry s sebou na poušť vždy přinášeli.
Nesoudit druhé
Amma Syncletica zdůrazňovala, že přijetí mnišského života na poušti neznamená, že se někdo automaticky stane svatým. Věděla, že každý přichází do kláštera s celou řadou vnitřních zavazadel. Proto byla práce na zraněních, uzdravování uvnitř rozbitých míst, která si v sobě nesli, neuvěřitelně důležitá…..
Snaha vidět dobré
Abbové a ammové věděli, že tato vnitřní práce je pro duchovní růst člověka klíčová. Je zásadní pro disciplínu srdce. Ale stejně rozhodní, jako vyžadovali tuto práci na duši, byli stejně rozhodní i v praktikování radikálního odpuštění. Vždy pomalu soudili druhé, v mladších a slabších bratrech a sestrách viděli to nejlepší a jejich chování si vykládali co nejkrásněji…..
Skrytost sebe sama
Třetím a posledním tématem v teologickém zakotvení křesťanů pouště je jejich důraz na skrytost sebe sama. Byli si velmi dobře vědomi působení pravého a falešného já, jak upozornil Thomas Merton. Ačkoli byli v pokušení vždy se tvářit dobře a praktikovat „impression management“, neustále si připomínali, že Bůh má největší radost, když je jejich dobrota před ostatními zcela skryta…..
Falešné a pravé já
Amma Theodora říkala, že v mnišském životě je nejtěžší svět, který musíte opustit, ten, který nosíte přímo ve svém srdci. Mniši věděli, že falešné já se na veřejnosti tváří naleštěně, aby si vypěstovalo obdiv druhých, ale pravé já se spokojí s tím, že zůstane skryté v Kristu.
Translated with DeepL.com (free version)