Za hranicemi dualismu – Neděle 31. května 2026
Otec Richard Rohr zdůrazňuje důležitost rozvíjení otevřené „začátečnické mysli“:
Dualistické myšlení je praktické
Dualistické myšlení je to, k čemu jsme všichni vychováni. Je to to, co nás provází každým dnem, pomáhá nám činit důležité rozdíly a nezbytná rozhodnutí, ukazuje nám směr vlevo nebo vpravo. Je nezbytné pro vznik vědecké, průmyslové a nyní i technologické revoluce, takže jsme za něj všichni vděční. Je dobrá a nezbytná, pokud jde o to, kam sahá, ale řeknu to jasně: nezasahuje dost daleko! Dualistická mysl nedokáže zvládnout ty velké věci: lásku, smrt, utrpení, Boha, nekonečno a samotný pojem milosti.
Kontemplativní myšlení je nutné
Abychom vyvážili to, co vnímám jako naši přílišnou závislost na dualistickém myšlení, musíme najít způsoby, jak praktikovat myšlení jiným způsobem, kde můžeme přijímat okamžik jako otevřené pole. Říkám tomu neduální nebo kontemplativní mysl. V tomto prostoru nemusíme pole rozdělovat ani odmítat jako špatné nic, čemu ještě nerozumíme. Nemusíme eliminovat vše, co je tajemné, negativní, bolestivé nebo problematické. S kontemplativní myslí můžeme nechat pole otevřené.
Umění nechat věci plynout
Jedná se o zásadní cvičení v umění nechat věci být, protože se musíme zbavit strachu, obranných postojů a očekávání. Myslím, že právě proto tolik lidí nevydrží v meditační praxi, každodenní kontemplaci nebo obdobích ticha. Ráno a později během dne sedím dvacet minut a upřímně řečeno, obvykle to vnímám jako dvacet minut umírání, dvacet minut nudy, dvacet minut, kdy se mi nedaří prosadit svou. Do mé mysli přicházejí všechny ty nutkavé, obsedantní a negativní myšlenky a snaží se upoutat mou pozornost.
Odkud přicházejí negativní myšlenky?
Na začátku je kontemplace prostě cvičením v tom, jak žít a dívat se ven z našeho pevného základu v Bohu, čemuž bychom mohli říkat Vnitřní Svědek. Musíme být ochotni vidět, jak nás přitahuje negativní, paranoidní, opoziční a dokonce násilné myšlení. Začneme se ptát: Odkud to přišlo? Proč to dělám?
Proč je dobré nevynášet soudy?
Musíme být ochotni se ptát: „Jak by tato malá, křehká mysl mohla vůbec poznat Boha? Jak by mohla pochopit nebo dokonce pojmout velkou lásku či velké utrpení, které vstupují do každého lidského života?“ Prostě přeskočí k další věci, protože dualistická mysl se vždy pohybuje směrem k řešení. Miluje uzavření a spěchá k soudu. Proto všichni velcí duchovní učitelé říkali: „Nesuďte.“
Proč to čemu nerozumím nemusí být špatné?
Pro vzdělané, dualistické myslitele to zní prostě nezodpovědně. Musíme přece soudit, ne? Samozřejmě že ano, zvláště pokud jde o otázky spravedlnosti a solidarity. Ale první čočka, skrze kterou vnímáme okamžik, osobu nebo situaci, musí být neduální. Musím přijmout všechny části reality – to, čemu rozumím (a nazývám to dobrým), i to, čemu nerozumím (a předpokládám, že je to špatné). Bohužel většina lidí nikdy nepřekročí tuto hranici. Cokoli, čemu ještě nerozumí, považují za špatné, nebezpečné, hříšné, kacířské, nebo dokonce za něco, co je třeba zničit.
Prameny:
Adapted from Richard Rohr, The Art of Letting Go: Living the Wisdom of Saint Francis (MacMillan Audio, 2010).
Image credit and inspiration: Beth Macdonald, untitled (detail), 2022, photo, Unsplash. Click here to enlarge image. An estuary reveals a world that is more than just land or water, but something beyond them both.