Blahoslavenství: Druhý týden – Pondělí, 13. července 2026
Blahoslavení milosrdní: jim bude prokázána milost.—Matouš 5:7
Otec Richard učí, že milost je podstatou toho, kým Bůh je:
Milost a odpuštění jsou celé evangelium
Milost je jako tajemství odpuštění. Podle definice jsou milost i odpuštění nezasloužené, nezasloužené a nikomu se nedluží. Pokud nesplňují všechny tyto tři podmínky, nebudou vnímány jako milost. Pokud si myslíme, že milost je povinná nebo že si ji musíme zasloužit, ztrácíme tajemství jak milosti, tak odpuštění. Z celého srdce věřím, že milost a odpuštění jsou celé evangelium.
Boží lásku si nemůžeme koupit ani prodat
Zkušenost odpuštění či milosrdenství je zkušeností velkodušného Boha, který miluje z naprosté bezplatnosti. U Boha neplatí „oko za oko“, v chrámu se nic nekupuje ani neprodává. Boží lásku si nemůžeme koupit ani prodat svou zásluhou či úspěchem. Spása je Boží milosrdenství, milosrdenství, které trvá „navždy“. Přečtěte si Žalm 136, kde najdete nadšený popis.
Pouze pokorný člověk může žít v milosrdenství i po něm
Milost není jen popisem něčeho, co Bůh činí tu a tam; milost je tím, kým Bůh je. Podle Ježíše: „Milost se mi líbí, ne oběť“ (Matouš 9,13; 12,7). Slovo „milost“ se v hebrejštině řekne hesed: „neochvějná, trvalá láska, která je nezlomná.“ Někdy se toto slovo překládá jako „milostivost“ nebo „smluvní láska“. Bůh uzavřel smlouvu se stvořením a nikdy neporuší božskou část této smlouvy. Porušujeme ji pouze my. Boží láska je stálá. Je vepsána do božského obrazu v nás. Jsme to my, kdo se místo toho upínáme ke svým hříchům a trestáme sami sebe, místo abychom se odevzdali božskému milosrdenství. Odmítání přijmout odpuštění je formou pýchy. Znamená to říkat: „Jsem lepší než milosrdenství. Přijmu ho teprve tehdy, až budu hoden a budu si moci zachovat svou takzvanou sebeúctu.“ Pouze pokorný člověk může žít v milosrdenství i po něm. [1]
Clarence Jordan (1912–1969), aktivista za rasovou a ekonomickou spravedlnost, uvažuje o ekonomických důsledcích ponoření se do Božího milosrdenství:
Milosrdenství je životní postoj
Slovo překládané jako „milosrdenství“ … není chladným, povýšeným druhem milosrdenství, jaké by ten, kdo je u moci, mohl projevit své oběti výměnou za vděčnost nebo službu. Je vřelé, soucitné, něžné a nikdy neusiluje o výměnu. Je to téměř přesně stejné slovo, které Ježíš později v Kázání na hoře používá v souvislosti s „almužnou“… Ježíš ten svět vysvobodil z pouhého činu pyšného házení mince žebrákovi a proměnil jej v celkový životní postoj.
Jsme bratry a sestry
Pod pojmem „milosrdní“ míní ty, kteří mají vůči všem [lidem] takový soucitný postoj, že se chtějí rádi podělit o vše, co mají, mezi sebou navzájem i se světem… Pro ně již [lidé] nejsou žebráky, kterým se něco dává, ale bratry [a sestrami], s nimiž se o vše dělí. Tento pojem milosrdenství vedl některé z prvních křesťanů ke stavu dobrovolné chudoby, v níž „všichni věřící byli spolu a měli všechno společné“ (Skutky 2,44). [2]
Prameny:
[1] Adapted from Richard Rohr, Jesus’ Alternative Plan: The Sermon on the Mount (Franciscan Media, 2022), 144–146.
[2] Clarence Jordan, Sermon on the Mount, rev. ed. (Judson Press, 1993), 30–31.
Image credit and inspiration: Malek Larif, untitled (detail), 2019, photo, India, Unsplash. Click here to enlarge image. Like a raindrop poised on a leaf, the Beatitudes provide a drop-by-drop prescription to counter-culturally create the kin-dom of God.