A z nebes vyšel hlas: „Ty jsi můj milovaný Syn, tebe jsem si vyvolil.“ ČEP –Marka 1:11 ( pozn.: nebo v tobě mám zalíbení .. tebe jsem si oblíbil …)
V homilii na svátek Ježíšova křtu popisuje fr. Richard Rohr jak velkou sílu čerpá z toho, že je milovaným Božím dítětem. Ty jsi můj milovaný…
Duchovní cestu nemůžeme začít negativně. Pokud budeme hledat Boha jen ze strachu, z viny nebo hanby (dědictví myšlenky prvotního hříchu), nedojdeme daleko. Pokud začneme negativně, zůstaneme negativní. Musíme začít pozitivně – nádherným zážitkem, něčím, co je větší než náš život, něčím, co nás ponoří do hlubin naší vlastní bytosti. Takový význam má slovo křest, „být ponořen do.“
Ježíšovi je třicet let, když dojde k jeho křtu.
Podle Markova evangelia, Doteď neřekl jedinou věc. Dokud nebudeme vědět, že jsme milovaný syn nebo dcera nebo dokonce jen milovaní, nemáme důvod o tom mluvit. Jsme natolik plní pochybností o sobě, že pro ostatní svět nemáme evangelium. Křtem byl Ježíš ponořen do tajemství hlubiny života, smrti a lásky. Tam všechno začíná – dokonce i pro něj! Jednorozený Syn Boží to musel osobně uslyšet na vlastní uši a pak ho nebylo možné zastavit. Pak měl slova evangelia pro ostatní po celé další tři roky. Konečně našel svou vlastní duši, svou vlastní identitu a svůj smysl života.
Po čtrnácti letech služby kaplana ve věznicích Albuquerque
Po čtrnácti letech služby kaplana ve věznicích Albuquerque jsem přesvědčen, že důvod, proč lidé dělají v životě velké chyby, je ten, že nikdy neslyšeli to, co Ježíš uslyšel v den svého křtu. Nikdy od druhých, natož z nebe, neslyšeli slova: „Jsi milovaný syn. Jsi milovaná dcera a v tobě jsem našel zalíbení.“ Pokud jsme nikdy nepoznali někoho, kdo by v nás věřil, kdo by nás potěšil, ujistil nás o naší ceně, nazval nás milovanými, nemáme skutečný start. Neobdrželi jsme vzrušující zážitek lásky, a proto se po celý život snažíme budovat základy pro svůj život jen slovy: „Jsem v pořádku, jsem úžasný, jsem skvělá.“ Ale ve skutečnosti tomu opravdu nevěříme. Ono takové silné ujištění musí přijít od někoho většího, než jsme my. Nejprve samozřejmě od rodičů – je to jejich hlavní úkol – sdělit svému dítěti, že je milované, že je navždy dítětem Božím. Naše věznice jsou přeplněné lidmi, kteří nikdy neslyšeli ono základní poselství – a nejen oni – bohužel se to týká velké části našeho světa.
Jediným úkolem evangelia, a dokonce i náboženství je sdělit : „Jsi Bohem milovaný“
Jediným úkolem evangelia, a dokonce i náboženství, je sdělit tuto jedinou a věčnou pravdu. Jakmile se nám jí dostane do srdce, nic už nás nemůže zastavit a nikdo nám jí nemůže vzít, protože je darována Bohem – vždy a všude pro ty, kteří jí přijmou s vírou. Mým jediným úkolem a úkolem každého kazatele je pokusit se napodobit a hlásat ono věčné poselství Boží, které je schopné iniciovat vše dobré na této zemi – Jste milované děti Boží!