Přiznat si porážku

Motto

Spisovatelka Holly Whitakerová nevěří že uzdravení přichází z postupného střízlivění, ale jako důležitou pokládá “úplnou kapitulaci” .

Kapitulace

Spisovatelka Holly Whitakerová nevěří, že uzdravení přichází z postupného střízlivění, ale za důležitou pokládá úplnou kapitulaci. / za důležité pokládá, aby člověk úplně kapituloval.

Vždycky jsem slovo kapitulace považoval za rouhání. Kapitulace nebyla cestou pro mě; pro mne znamenala ztrátu vlastní sebeúcty. Soběstačný člověk jako já, člověk, který se umí srovnat se vším, co mu stojí v cestě, nikdy nekapituluje. Jenže v roce 2012 jsem byl nucen změnit názor. Došly mi síly i možnosti a musel jsem připustit porážku.
Udělej, co můžeš, a ostatní nechej vesmíru

Nový start

V knize Návrat k lásce, od Marianne Williamsonové se píše: “Pokud neklesneš na kolena a jen si hraješ na to, že je vše v pořádku a vlastně se hlavně bojíš, že se ostatní dozví, že máš jen nasazenou masku, nic se neřeší. Teprve , když uznáš, že chvíle kapitulace neznamená, že tvůj život skončil, a přiznáš svoji prohru, postavíš se znovu na start.” [1] Zní to sice jako klišé, ale je to i moje životní zkušenost. Byl jsem sražen na kolena. Rozhodl jsem se přestat předstírat úspěšnost. Všechno dobré, co jsem následně obdržel, má svůj původ právě v tom, že jsem uznal svoji prohru, že jsem se rozhodl kapitulovat.

Udělej co můžeš a ostatní nechej vesmíru

Kapitulace je opravdu to nejstatečnější, co jsem mohl tehdy udělat. Musel jsem sebrat vntřní sílu a přiznat si, že jsem slabý, statečnost přiznat si, že jsem zranitelný a také odvahu požádat druhé o pomoc. Samozřejmě šlo o delší proces; nevyřešil jsem potíže najednou . Postupně jsem situaci vážil a vyrovnával. Dnes to pro vás znázorňuji jako běh se štafetou. Běž tak daleko, jak jen to jde, a štafetu předej až když už ti nestačí dech. Nebo jinak: Hledej co můžeš vyřešit a co už nejde vyřešit prostě předej všemocnému vesmíru.

Potřebuješ důvěru

V kurzu o spiritualitě a závislosti otec Richard říká :

Onen přerod nastává tehdy, až když dospějete k naprosté důvěře v Boha, který vás vede, který vás miluje víc než sebe – tehdy jste opravdu překročili svůj horizont. Už dostatečně poznali, že jste součástí velkého proudu řeky, že patříte do daleko většího systému. Jednoduše řečeno už to neděláte vy, děje se vám to. [2]

Nový život

Spisovatelka Holly Whitakerová píše o velké moci kapitulace takto:

Život se vám rozpadá, ale vy už to tak neberete. Podřizujete se tomu vývoji, přijímáte jej takový jaký je, už neusilujete o výsledek a tím umožníte životu, aby začal proudit tak, jak má. Opustíte svojí vlastní cestu a předáte vedení přirozenému řádu. Už nebudete úplně vyčerpaní, z toho jak jste dřív museli všechno ovládat, ale začnete život prožívat, začnete ho žít, místo toho, abyste pořád mysleli na to, co vám život dluží. (Dávám vám jasný tip pro život: To, co nám život chce dát, je nekonečně lepší než to, co si myslíme, že nám dluží.)