Otec Richard nám radí najít moudrost ve zjeveném paradoxu
O co se modlit poslední den v roce?
Poslední den v roce hledám samotu, abych se modlil. Před několika lety jsem se ptal sám sebe: Za co bych se měl letos modlit? Co je v dnešních bouřlivých dnech potřebné? Přirozeně prví mne napadlo modlit se za více lásky. Ale pak jsem si uvědomil, že potkávám tolik lidí, kteří už jsou již plní lásky a kteří se opravdu starají o druhé. Možná, že to, co nám chybí, není láska, ale moudrost. A tak mi bylo jasné, že se mám modlit především o moudrost.
Jak najít lásku? Modli se o moudrost.
Všichni toužíme po lásce i po tom jí rozdávat, ale nevím jak milovat správně. Jak milovat, aby vznikal skutečný život? Proto věřím, že všichni potřebujeme moudrost. Jsem hodně zklamán, že v církvi předáváme tak málo moudrosti. Často se lidé naučí jen jedinou věc: máme pravdu a ti druzí se mýlí. Vše jsme buď nařídili nebo obráceně zakázali. Nepomohli jsme lidem vstoupit na úzkou a nebezpečnou cestu moudrosti. Na cestě moudrosti totiž riskujeme, že se dopustíme chyby. Podstupujeme riziko, že se zmýlíme. Jenže tak se právě získává moudrost
Svět bude až do žně polem kde pšenice roste s plevelem
Stále to tedy vypadá tak, že budeme žít ve světě kde se mísí dobro se zlem. Ježíš to znázornil polem, na kterém roste zároveň pšenice i plevel. A my se stále ptáme: „Pane máme plevel vytrhat?“ Jenže ježíš nám odpovídá: Ne! Když se o to pokusíte, může se stát že vytrhnete s plevelem i pšenici.. nechte je ať rostou vedle sebe až do žně.“ (viz Matouš 13:24–30). od nás to vyžaduje opravdu hodně trpělivosti a pokory, abychom dokázali snášet ve svém vlastní duši pšenici i plevel.
Moudrost nalezneš na místě paradoxu – v Božím království
Ježíš přišel, aby nás učil moudrosti. Přinesl nám poselství, které nám nabízí cestu jak se osvobodit od lží světa, a také od toho jak lžeme sami sobě. Slova evangelia působí na naše alternativní vědomí, staví pevný základ, který nám pomůže osvobodit se od každého společenského řádu a od každé ideologie. Ten základ ježíš pojmenoval Boží vládou, která je v tomto světě, ale její působení v něm není. Ona je tam, kde vzniká víra. Už nemusíme důvěřovat systémům a -ismům ve světě, ale stavíme se na místo, kde můžeme nabízet svůj díl soli, kvasu a světla. Je to neškodné místo, kde nemáme jistotu pravdy. Je to místo nenápadné, tajemné, kde nemáme žádnou jistotu, ale kde jsme spokojeni s tím, že vlastně skoro nic nevíme.