Denní meditace Richarda Rohra
Temnota mě jistě pokryje,
a světlo kolem mě se stává nocí…
temnota i světlo jsou Ti podobné.
—Žalm 139:11–12
V čase temné noci (ať doslovné nebo obrazné) lze najít nové možnosti pro další cestu
lektorka centra pro život a meditaci Barbara Holmes:
Miluji svojí tmavou pleť, kterou jako tma pokrývá mé afroamerické tělo. Můj africký původ je skrytý v mých genech, ačkoliv si jej mozek konkrétně neuvědomuje. Bez temnoty bych neuměla žít. Vlastně i na svět jsem přišla z temného lůna a po celý život jsem se mohla spolehnout na svoji rodinu černé pleti, na černou komunitu a vlastně na celý temný vesmír. Všichni totiž přicházíme z temnoty a pak se do ní vracíme zpět.
Temnota
Temnot je samozřejmě mnoho druhů. Temnota urputné nevědomosti, temnota neproniknutelné a dusivé nenávisti. Temnota mikrokosmu, který také vznikl z vesmíru a i microkosmos má svoji realitu – pro nás často neznámou. Myslím i na temnotu mateřského lůna nebo na tmu v noci, když se nebe zatáhne mraky.
Temnota tě může dovést ke světlu
Moji příbuzní počítali s temnotou jako realitou, stejně jako počítali vždy se světlem a tak jsem se tmy přestala bát. Uvědomila jsem si, že naše vidění a vhled nejsou závislé na světle od lidí. Existuje mnohem intenzivnější vnitřní světlo, které odhalí mnohem , mnohem víc jak světlo lamp. Proto v církvi nikdy nezdůrazňuji propojení tmy se zlem, nemluvím o tom, že světlo vždy znázorňuje dobro. Proč? Protože z osobní zkušenosti vím, že mne temnota naopak podpírá a uzdravuje. Samozřejmě rozlišuji od sebe mnoho různých temnot. Některé z nich odmítám a jiné přijímám.
Barbara Holmesová uvažuje o naději která je skrytá v temnotě zatmění:
Bez ohledu na zmatek kolem nás, bez ohledu na krize které vytvářejí naše omyly, je přesto v nás, vedle nás, mezi námi vytvářen pevný základ, na který se můžeme spolehnout, a to i tehdy když prožíváme temnou noc v naší duši, nebo když se tma rozděluje na celou naši komunitu.
Jak se to mohlo stát? Nejspíše se něco dostalo mezi nás, něco co nám zablokovalo náš výhled, temnota. Jenže kolem nás je i nadále vnitřní světlo.
Ztráta osvětlení může vést ke skutečnému světlu v nás
Možná právě to, že se ztratil náš obvyklý výhled, že nevidíme to, na co jsme se dosud spoléhali, možná právě to nám pomůže více pochopit, kdo vlastně jsme a proč tu jsme. I když zastínění pro nás zrovna pohodlné, přesto může nám pomoci odejít ze záře lidských reflektorů a nabídnout nám požehnání temnoty.
Obejmi tmu
Ztracený výhled, zatmění nám může pomoci, ochutnat tmu a ticho, a nakonec ji dokážeme obejmout. Právě tehdy k nám přichází opravdové světlo, plnost vzkříšení, naše obrácení. Bůh totiž pracuje právě ve stínu, skrytě a v tichu na tom, aby nás přetvářel. [1]
[1] Linda Anderson-Little, “Embracing Darkness and the Solar Eclipse,” Soul Story Writer, August 22, 2017, https://www.soulstorywriter.net/109-embracing-darkness-the-solar-eclipse
Barbara A. Holmes, Crisis Contemplation: Healing the Wounded Village (CAC Publishing: 2021), 50, 51, 53, 54–55.
Image credit: Nicholas Kramer, Untitled (detail), 2021, photograph, Seattle. Used with permission.