Druhý týden meditace
Denní meditace druhého týdne se bude točit kolem tajemství Trojice – ústředního a základního popisu Boha křesťanské víry. Otec Richard Rohr píše:,
Falešná představa o Trojici
Představa Boha jako Trojice je základem veškerého křesťanského myšlení. Jenže aona doopravdy základem nikdy nebyla! Na vině je naše dualistická mysl, která záležitost kolem Trojice do značné míry odložila.,Prostě jsem Trojici nemohli porozumět. Většina křesťanů nepopírá Trojici, ale jak napsal Karl Rahner (1904–1984): „Musíme připustit, že pokud bychom dosavadní učení o Trojici vymazali z naší náboženské literatury, nic by se prakticky nezměnilo.“ [1] To je smutné fakt o tom jak Boha chápeme!
Trojice je sloveso
Trojice totiž zpodobňuje Boha spíše jako sloveso než podstatné jméno. Ale kdy tak o ní kněží mluví, nebo kdy jej takto používáme v našich modlitbách? Bůh jsou tři „vztahy“, což je samo o sobě pro většinu věřících podivné. Ale právě takové objasnění nám otevírá představu o Bohu. On je Tajemství, které nemůže být nikdy plně pochopeno naším rozumem. Bůh je dynamický jako je sloveso. Není statický jako podstatné jméno. Naše mysl nemůže Boha uvěznit do sebe jen jako jedno božstvo.
Boha lze přirovnat k celému systému v celém vesmíru
Křesťané věří, že Bůh nelze vidět (Otec), že Bůh má ale také podobu člověka (Syn) a dále věří, že Bůh je živá a milující energie mezi Otcem a Synem (Duch svatý). Věří, že se navzájem neruší a že jsou vlastně jeden. Jenže ono to tak není. Chápeme-li Trojici jako vztah pak se nám otevírají přirovnání z vědy. Např. Přirovnání k jádru atomu, nebo k celému ekosystému až po galaxie. Dnes víme, že všechno se vším souvisí. Bůh může být přirovnán k systému celého vesmíru! Ve vesmíru je všechno ve vztahu a nic v něm nestojí osamoceně. Takové učení o Trojici poráží naší tradiční dualistickou mysl a zve nás do neduálního, holistického vědomí. Nahrazuje argumentační princip dvou protikladů, stává se dynamickým principem tří. Přivádí nás do nádherně otevřeného prostoru „ne jednoho, ale ani dvou“. To nás vždy ohromí a usadí.
Trojiční učení kappadockých pouštních otců
Nejstarší a velmi silná teologie Trojice vychází ze starých kappadockých (východní Turecko) otců třetího a čtvrtého století. Pozdějšími koncily Církve učení převzaly. Trinitární teologie říká, že Bůh je „kruhová“ rotace (perichoréza) totálního vylití a dokonalého přijetí mezi třemi intimními partnery. Historicky ale většina z nás ( s výjimkou mystiků) upřednostňovala model pyramidy s Bohem Otcem na vrcholu, který byl pak napodobován a propagován celou cestu dolů! To ode mne není nadsázka – to je fakt.
Božský soucit a milosrdenství se neustále vylévá na nás všechny
Jak Catherine LaCugna (1952–1997) prezentovala ve své monumentální studii o Trojici [2] : Jakákoli představa Boha který se neustále nedává, který se nevylévá, který sebe neodevzdává, Boha, který neustále nemiluje – to je teologická absurdita. Bůh miloval, miluje a vždy to bude. Nemůžeme zvrátit, zpomalit nebo omezit či zastavit přetékající vodní kolo božského soucitu a milosrdenství: Jeho láska je silnější než smrt. Bůh má jej jeden cíl, jde pouze jedním, stálým, věčným směrem. Totiž ke stále hojnějšímu a kreativnějšímu životu! A právě to lze zpodobnit jako celistvý vesmír od atomů po galaxie.
[1] Karl Rahner, The Trinity, trans. Joseph Donceel (New York: Herder and Herder, 1970), 10–11.
[2] Catherine Mowry LaCugna, God for Us: The Trinity and Christian Life (San Francisco: HarperSanFrancisco, 1993).
Adapted from Richard Rohr, Immortal Diamond: The Search for Our True Self (San Francisco: Jossey-Bass, 2013), 155–158.
Image credit: Brian McLaren, Untitled 4-6 (detail), 2021, photograph, United States. Jenna Keiper and Leslye Colvin, 2021, triptych art, United States.