Trojice

Ježíš v Trojici

Otec Richard poukáže na to, že je to špatné když Ježíše a jeho učení, chápeme odděleně od Trojice.

Ježíš byl a je ve vztahu k Otci a Duchu

Když se snažíme porozumět Ježíši mimo živou Trojici, není to laskavé k nám ani k němu. Ježíš nikdy nepůsobil jako nezávislé “já”, ale vždy jako “ty” a to ve vztahu ke svému Otci a k Duchu svatému. Vyjadřuje to mnoha způsoby – “Otec” a “Duch svatý” jsou ve vztahu k Němu. Bůh je láska, a to už je samo o sobě vztah (1 Jan 4:7–8).

Chyba v učení křesťanství

Křesťanství ztratilo svůj přirozený pohyb a živost – plynoucí ze vztahu v Trojici. Stalo se to tím, že Ježíše z Trojice vyjmulo. Zabilo tak všechnu vzrušující vnitřní zkušenost a vyloučilo mystiku, která by naopak měla být v centru křesťanské pozornosti. Ježíš je vzorem a obrazem pro celé stvoření. Stvoření je vtahováno do nekonečného proudu lásky. proto říká: “Následujte mne!” a také “A odejdu-li a připravím vám místo, opět přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli tam, kde jsem já.“ (Jan 14:3 CSP). Konkrétní lidské tělo Ježíše představuje zároveň univerzální tělo Kristovo, které “Bůh miloval před založením světa” (Jan 17:24). On je tu náhradou za nás všechny. Jinými slovy, Ježíšův příběh je příběhem vesmíru. Ježíš nikdy nepochybuje o svém spojení s Bohem a předává nám ho prostřednictvím plně sdíleného vesmíru.

Ve vztahu k Trojici jsme spoludědicové s Kristem

Mnozí z církevních otců věřili v ontologické, metafyzické, skutečné spojení mezi lidstvem a Bohem, které vzal Ježíš na sebe. My se spolu “s ním vracíme” do života Trojice (Jan 17:23–24, 14:3, 12:26). Tak to chápali svoji “účast” mnozív rané církvi. Trojice změnila lidi a nabídla jim jejich nejhlubší identitu a formu (“transformaci”). Mysleli jsme si, že náš život (podoba) je pouze lidský, ale Ježíš přišel, aby nám ukázal, že náš skutečný život (podoba) je zároveň lidský i božský, stejně jako u Něj. Netrval na tom, že jen On je výlučně Boží Syn. Vydal se jinou cestou a tak se všichni mohou stát syny a dcerami. Pavel to popisuje slovy jako “adoptovaný” (Galatským 4:5) a “spoludědicové s Kristem” (Římanům 8:17), aby vyjádřil totéž.

Jsme spoluúčastníci Trojičního vztahu

“Plná a konečná účast na spoludědictví” – tuhle myšlenku přejal Pavel od Ježíše, který jasně věřil, že Bůh nám spíš jako vzdálené nebe slibuje víc. Zve nás do Sebe (do samotného Boha) jako své přátelé a spoluúčastníky. Prosím pamatujte , že já nemluvím o psychologii člověka nebo o morální úplnosti. Tato učení jsou nepravdivá. Většina lidí takové doktrínu pochopitelně odmítá. Často proto, že jí nejsou schopni dosáhnout. mluvím o že Bůh nám daruje naší “účast na božské přirozenosti”. Tak lze popsat našeho vnitřního člověka nebo Ducha svatého (Římanům 8:16-17). Právě na tomto základě musíme a můžeme budovat a přetvářet civilizaci života a lásky. Naše půda, kde můžeme sít, je dobrá a zcela nám darovaná!