Čtvrtý týden: Všichni mu patří
Otec Richard věří, že Ježíšův život a jeho učení nám nabízejí Příklad Boží všezahrnující lásky. Napodobujme jí:
Ježíš odmítá rozdělovat svět
Geniální Ježíšovo náboženství naprosto odmítá všechny formy dluhu, pravidla pro čistotu, pro náboženskou nevraživost a odmítá pátrat po hříšnících. Odmítá tak společnou startovní čáru všech náboženství v historii. Odmítá svět rozdělovat na čisté a nečisté. Nejspíše je to náboženstvím líto – včerejším i dnešním.
Ježíš se nezlobí na hříšníky
Ježíš nás šokuje tím že se nezlobí na hříšníky. To je tak velký šok , že většina křesťanů se s tím odmítá smířit. Ježíš se zlobí jen na takové lidi kteří si myslí, že hříšníci nejsou. Na popírače hříchu, na bázlivé a zmatené jedince. Jsou to ve skutečnosti zablokovaní lidé. U takových je mnohem pravděpodobnější, že budou snadněji druhé nenávidět a že přitom nebudou mít žádné výčitky svědomí.
Ježíš nevyhání hřích
Dříve si náboženství myslelo, že jeho posláním je vyhánět hřích a zlo. Skrze Ježíše se učíme, že hřích je hřích vyhánět. Není ho totiž kam vyhnat. Setkali jsme se s nepřítelem a ten nepřítel je v nás . Buď poneseme a přijímeme zlo lidských dějin jako svůj osobní problém, nebo začneme zvyšovat účinnost zla a zvětšovat jeho moc tím, že zlo budeme nenávidět a proto jej budeme chtít potrestat. Pavel velmi výstižně a přesně formuloval Ježíšův vzor: „Toho, který hřích nepoznal, za nás učinil hříchem, abychom se my v něm stali Boží spravedlností.“ (2 Korintským 5:21 -CSP). Přiznávám, že pro většinu lidí je to kontraproduktivní. Zdá se, že to chápou pouze mystikové a hříšníci.
Ježíš nám nabízí Boží dobrotu
V příběhu o milosrdném Samaritánovi (Lukáš 10:30–37) Ježíš vypráví o muži který se na pokraji silnice probudí na nepřátelském území a uvědomí si, že byl milován právě tím, kdo ho má správně nenávidět a kterého by se měl bát. Mohlo se stát jeho probuzení příkladem pro všechny? Mohl by se pro nás stát úžasným obrazem objevování Boha a pravdy? Ježíš nám představuje cizího Samaritána jako obraz Boží. Šokující podobenství končí slovy: „Jdi a udělej totéž“ (Lukáš 10:37). Lidským úkolem je tedy napodobovat samotného Boha, což se zdá být zprvu nemyslitelné. Boha, kterého se nás historie naučila bát. A On je ve skutečnosti úplná Dobrota, která nás všechny obklopuje a která vytváří pro nás všechny bezpečný a mírumilovný vesmír. Obnovený vesmír, který můžeme začít s radostí předávat dalším lidem.
Ježíš nedává předpisy
Ježíš nepředepisuje žádné postoje, členství ve skupinách, správné chování, modlitební rituály, dietní pravidla, askeze nebo sociální vědomí. Rozhodně si nemyslí, že to nás samo o sobě promění nebo z nás učiní osvícence, spasené nebo nadřazené. Nic nepovažuje za nakažené, nezná žádné lidi, kteří by se měli vyloučit. Takto myslet však můžeme jedině tehdy, pokud objevíme božské dobro a jeho působení na všechny. Všichni a všechno patří Bohu.
Adapted from Richard Rohr, The Wisdom Pattern: Order, Disorder, Reorder (Cincinnati, OH: Franciscan Media, 2001, 2020), 168–170.
Image Credit: Brian McLaren, Untitled 10-12 (detail), 2021, photograph, United States. Jenna Keiper and Leslye Colvin, 2021, triptych art, United States.
The creative team at CAC sent a single-use camera to Brian McLaren as part of an exploration into contemplative photography. His photos are featured here in a form inspired by early Christian/Catholic triptych art: a threefold form that tells a unified story.
Image Inspiration: The two outside photos in this triptych can appear spare, bare, or apart. The photo in the middle brings together a collection of unique items supported by the table. What happens when we are intentional about connection, or together-ing, rather than other-ing?