Desátý týden : pět etap vývoje
Po staletí církev fungovala jako dobře namazaný stroj, ale olej docházel a stroj stárnul. —Ilia Delio
Františkánský spisovatelka Ilia Delio se ptá, zda církev uvízla ve fázi výměny „stroje“ . (O fázích proměny lze přečíst zde v nedělní meditaci.)
Znázornění o strojích
Moderní věda je na vzestupu a stroj – svět se stal vhodnou metaforou moderní doby. Také církev přizpůsobila svou středověkou kosmologii novému zaběhlému paradigmatu. Je církev zmechanizovaná jako mnoho jiných světových systémů? Jede v zaběhnutých kolejích? ,A pokud to tak je, dokáže najít cestu mimo vyjeté koleje a najít novou budoucnost?
Lze sestavit i neuvěřitelný stroj
Ježíš měl představivost a kázal pomocí znázornění: „Představte si malé hořčičné semínko,“ řekl. “ Máte-li víru malou jako hořčičné semínko, můžete říci tomuto morušovníku: „Buď vykořeněn a zasazen do moře, a on tě poslechne“ (Lukáš 17:6). Jeho cílem bylo vštípit svým žákům představu, že mohou vymyslet neskutečné a neuvěřitelné vykonat. I pro nás bude užitečné představit si Církev novým způsobem. Přemýšlet o jinak koncipované církvi a vykonat pro ni neuvěřitelné. [1]
Delia píše o otevřených systémech. V přírodě můžeme nalézt vzor pro církev. Naučit jí znovu žít radikální a dynamické evangelium. Vypráví o svém povolání:
Vnitřní svoboda otevřeného systému žití
Dospěla jsem do bodu vnitřní svobody. Věděla jsem, že mě Bůh volá, abych dělala nové věci. Tto mne donutilo vystoupit z pohodlí institucionálního života a s jinou sestrou žít řeholní život novým způsobem. Myslím, že nejlépe náš nový způsob života vystihuje termín: otevřený systém . Žijeme v dělnické čtvrti v DC a pracujeme a platíme daně; pokud nepracujeme, nejíme. O cílech komunity diskutujeme společně; snažíme se co nejvíce společně sdílet odpovědnost za komunitu; modlíme se a žijeme jako společenství, ale zároveň respektujeme autonomii každého člověka a vedení Ducha Božího každého z nás. . . .
Sdílení a dialog místo kontroly a mlčení
Otevřený systém je způsob života, který funguje nejlépe při sdílení a dialogu a daleko méně na kontrole či nedostatku komunikace. Důvěra je základním faktorem otevřeného systému. Avšak taková důvěra vyžaduje kenózu (vyprázdnění sebe), oprostit se od kontroly a moci. Je třeba vytvářet prostoru pro druhého, aby do něj mohl vstoupit bez obav . Komunita otevřeného systémů, podobně jako svět kolem nás, je založena na vztazích, ne úkolech nebo povinnostech, ale na poutu přátelství, ne sesterství (nebo bratrství), na úctě, charitě, odpuštění a spravedlnosti. Tam, kde jsou tyto hodnoty aktivní a živé, tam se život vyvíjí směrem k bohatším, tvořivějším formám, aniž by ztratil ze zřetele, že celistvost – katolicita – je jejím jádrem. [2]